| Když jsem byla malá, tak jsem se svojí tetičkou chodila do kostela vyměňovat květiny a podobně se starat, aby to tam bylo stále krásné. Líbilo se mi aranžovat květiny do váz, ale byl ještě jeden důvod, proč jsem tam tak ráda chodila. Bylo to velké kruhové okno vedoucí na východ, které bylo sestavené z malých barevných sklíček a když skrz něj pronikaly paprsky slunce, vytvářeli na zemi neuvěřitelně krásnou hru barev. To bylo poprvé, kdy jsem se setkala s vitráží a bylo to setkání osudové. |