Ráno se loučím s Prahou, kterou jsme si s holkama včera moc užily… a také s Pavkou, které odlétá zpět za velkou louži….
Pavka mne vysazuje u Fantovy kavárny a já jedu vlakem domů….
Ale protože jsem si koupila flexi jízdenku, tak si dovolím vystoupit v Táboře.
Do tohoto malebného jihočeského města se přestěhovala moje kamarádka Simča z Velkých Popovic.
Dáváme si spolu jídlo ve vege jídelně.
Rychle proběhneme náměstím, protože se těšíme na kávu v jejím novém domově…. Pokud si chcete projít Tábor trošku více, koukněte na můj loňský vlog.
A tady jsme již u Simči v novém doma… a musím říct, že nové doma je úplně šité Simče na míru….
Byť v době, kdy tento domeček procházel rekonstrukcí Jirka vůbec netušil, že nějaká Simča existuje.
Někdy se prostě věci dějí…. tak nějak samy…. a já musím říct, že jsem se v tom domečku cítila moc příjemně…
Šlehačkou na dortíku byl tenhle skvělý štrůdlík a kávička… plus ty výhledy z okna na líně tekoucí Lužnici…
Společnici nám dělala Mája, která se přestěhovala se Simčou…
Z každého koutku tu už dýchá Simča a to bydlí v Táboře opravdu krátce….
A pomyslnou třešničkou (na té šlehačce) byla návštěva Simči souseda… vášnivého pěstitele bonsají.
Jeden kousek hezčí než druhý a nejvíc se mi líbila ta diverzita. Pavel Šafránek se prostě snaží udělat bonsaj úplně ze všeho…
A pečlivě si vede o všem deník. Což jsem velice ocenila.
Má krásného kocoura – který se chodí rozvalovat k Simče, kde nemusí být ve střehu kvůli dalšímu obyvateli téhle krásné bonsajové zahrádky…. jméno pejska už si nepamatuji, ale byl to miláček.
Sedělo se, povídalo a pilo víno báječně… ale odjezd vlaku byl neúprosný.
Druhé loučení za den, nápor na mé emoce… ale já vím, že i když nejsme spolu ve fyzickém kontaktu, tak díky sítím a našim srdcím jsme spolu stále.
A jsem zpět doma…. musím se připravit na zítra, kdy vysílám v rozhlase a ještě s Kulíky hrajeme v Třeboni.
Naštěstí jsem měla navařeno, jen jsem to trošku vylepšila.
Mějte se krásně a zítra (pokud budu stíhat) opět na viděnou, na slyšenou a na počtenou.