Další společný den. Stále opakující se činnosti a přesto zase jiný, než ten předchozí. To mne na životě nejvíc baví…

Opět malování. Tenhle „koberec“ je opravdu bez nápad.

Dodělala jsem zapínání na botkách pro Aničku. 

Tak už nám to spolu ladí… a já se přiznám, že jsem z těchto botiček nadšená. Anička si je sama od sebe pojmenovala bačkory. Běhá v nich naboso a je spokojená. A já už si pořídila jak kurz šití balerínek, tak kurz šití dětských bot. 

A Veronika mi věnovala e-book šití dětských bot, ve kterém mám střihy, takže nemusím tvořit vlastní.

A moc mne potěšila galanterie v Hroznovce, kde jsem sehnala sedlářské nýty i dokonce ve správné velikosti. On totiž Aničce jeden vypadl z druhých botek, které mi pro Aničku věnovala Veronika.

Tady jsou žabičkové krásky…. hned opravené. Už se těším, až k nim namalujeme nějaké žabičkové triko 🙂

K obědu na přání Aničky omáčka se zeleninou a uzeným tofu a k tom rýže. Žampiony jen pro mne a Domču, protože Anička (stejně jako její rodiče) houby nejí a zatím se mi nepodařilo jí to naučit.

Než jsem uvařila oběd, tak Anička vyrobila dárek pro tetu Domi.

A pro mne také uvařila oběd. Kuchyňka stále frčí.

Víte že, když namočíte těstoviny, tak i bez vaření změknou?? A pak je opětovně můžete usušit. Hraní si s těstovinami Aničku opravdu baví a stále nám vymýšlí nová „jídla“…

S tetou Domi jsme si zahráli oblíbenou paměťovou hru.

A odpoledne, i když hrozil déšť (který posléze přišel) jsme v žabkových botek vyrazily na oblíbené hřiště na Včelné .

Od minule Anička překvapila šplhem – na tuhle provazovou prolézačku dříve nikdy nelezla a teď až skoro ke špičce.

A také si vzpomněla na oblíbenou činnost z minula – malování křídou na zem… a nakreslila si panáka na skákání s úžasnýma očima.

A poté se sama nabídla že to i vytře.

Prostě se spolu nenudíme…