Nebylo to příjemné probuzení. První zpráva, která na mne vyskočila byla o tom, že začala válka.

Musela jsem se z toho vymalovat… byť venku svítilo sluníčko, tak  mi prostě ráno nebylo dobře… kdo mne zná, tak ví, že už jen slovo válka ve mne vyvolává úzkostné pocity… a co teprve skutečnost, že je nedaleko, v zemi lidí, kterým rozumím nejen díky jejich řeči…

Motto jsem si  půjčila od Steelové, tuhle knížku jsem jako snad jednu z mála od ní četla a byla o dívce a válce ve Vietnamu…

Hledala jsem radosti ve všem, objevila jsem květ alokázie.

Pokusila jsem se namalovat mango. A byť to asi není moc umělecké, tak jsem použila na žluté tečky tohla maskovací pero.

Bylo těžké si mango postavit jako modelku tak, aby nevypadalo jako jablko 🙂

Už i na malování si beru brýle… zejména právě kvůli detailům….

V mezifázi schnutí si ohřívám oběd – kapustičky ze včera a z květákovo-bramborové kaše z předvčerejška si dělám placičky.

A dokončení manga. Je trošku zářivější než ve skutečnosti, ale asi jsem potřebovala tu zářivost dostat do dnešního dne.

Protože jedu do Krumlova na pár dní, tak jsem napekla muffiny.

Na umyté vlasy nahodila lehce fialovou.

A v Lidlu v Krumlově mne potěšili – konečně jsem sehnala bedýnku…

Bylo jich tam více, nejraději bych vzala všechny, ale nechtěla jsem být hamižná…. tak doufám že ostatní potěšili někoho dalšího jako mne…

Krásný pátek všem