Opět se mi potvrdilo, že člověk nemá moc plánovat…. a tak ani ve čtvrtek jsem nestihla nazdobit perníčky a slepit išlské pečivo… ale jiné věci se podařily a to je důležité…

Hned po ránu jsem se pokusila zprovoznit mou novou tiskárnu… marně…

Prostě se mnou nemluvila a nechtěla se skamarádit s mým NTB.

Když to nešlo po dobrým – přes wifi – zkusila jsem to po zlým – přes kabel. Marně.

Naštěstí existují šikovní lidé a TeamViewer a tak pan Jiří té nové barevné krásce domluvil a nakonec si dala říct… takže můj nový projekt, ve kterém mne budete moci ve vlozích sledovat může začít….

Poté dorazil Radim s elektrikáři a spravili mi světlo – jupí… už zase svítí v plné své kráse. Více o mém originálním světle se dozvíte tady. 

Abych neměla pocit, že se moje ruce flákaly, tak jsem se alespoň pustila do výroby hvězdy. Použila jsem sadu z Lidlu a typ hvězdy, který jsem vás učila už vloni. 

Šlo to dobře, ale stejně jsem se rozhodla, že dnes udělám ještě jednu a tuhle původní dám do ložnice… protože chybami se člověk učí….

Poté mne už čekala cesta do Krumlova, kde jsem si kromě jiného naplánovala procházku.

A věřte, že naživo je ten Krumlov ještě krásnější, než dokáže zachytit čočka mobilu.

Je prostě kouzelný ve dne i za tmy…

Prostě jsem se kochala.

Byť bylo půl šesté, nepotkala jsem ani živáčka… jen svatý Jan Nepomucký se mnou sdílel tu krásu.

Největší smutek na mne padl na nádvoří, kde se konají Živé Betlémy, který letos opět nebude a já si nezazpívám a nezatančím jako anděl a Anička opět nebude malý andílek… tak si nostalgicky večer pustím záznam z předloňska, kdy byl svět ještě v pořádku….

Procházka mi udělala dobře na těle i duši.

Jen ti lidi mi tam chyběli, tak alespoň medvědi potěšili moje oko…

A ještě cestou k Martinovi jsem zastavila u paraplíčka a vyfotila vám pohled z druhé strany.

Krásný adventní čas přeje