Řeknu vám, ty dny s Áňou tak letí, večer jsem sice jak vyždímaný citrón, ale nelituji vteřiny a ještě sedám k PC, abych si ty okamžiky připomněla a uchovala prostřednictvím vlogu….

Hned dopoledne jsme zamířily na hřiště. Ani se vybavila taškou, protože potřebovala koupit sýr.

Vyzkoušela čepičku, kterou jsem na jaře šila z trička. 

Dokud bylo na hřišti pár dětí, tak jí to bavilo.

Ale pak přišly paní učitelky s dětmi – nejspíš poslední ročník MŠ nebo první třída… prostě celkem velké děti – tak dvacet… a to dostala strach a chtěla jít domů.

Vzaly jsme to procházkou, protože bylo fakt krásně.

Úplně zapomínám fotit – takže náš úžasný oběd najdete ve videu. A také proč jsem nalepila na houpačku srdíčko.

Odpoledne bylo ještě lépe než ráno, takže jsme byly hodně na balkóně, ale protože měl přijít děda, tak jsme už ven nešly… ale zítra určitě půjdeme, pokud bude stejně.

Snažím se bývalého manžela zapojovat a zvát, když mám Aničku, protože podle mne každý děda dobrý, ne?? (to říká ta, která nezažila ani jednoho dědu).

Opět byla chvíli v rozpacích a lezla na mne jako klíště, ale pak se to vylepšilo a nakonec si celkem pohráli.

Tohoto hlavonožce jsem naopak zapomněla natočit, nebo jsem to nestihla, ona totiž Ani zjistila, že jí kromě malování baví i mazat.

A večer opět oblíbená zábava…. srdíčka ze sýra.

Naštěstí sní vše – i to kolem…

A když Ani usne, tak vařím brambory na zítra, namočím mungo na klíčení, píšu článek pro Deník a stříhám vám tenhle vlog….

Zdraví vás 100% babička