Poslední dny mi to slovo přímo hučí v uších… Obdivuji všechny z vás, kdo zvládnete za den ušít víc jak 25 roušek. Já se plácám někde kolem dvacítky…. Ale i tak věřím, že to má smysl. Šiji pouze pro kamarády, rodinu a známé a děkuji vám, že to chápete.

Kromě návodu na šití jsem pro vás natočila i další videa, protože moje stránky se načítaly jako slimák. Naštěstí už je to spravené a tak zase budu plnit i tato místa…. byť natáčení videí mne bavilo a jsem ráda, že jsem se naučila je i stříhat.

Tady najdete odpovědi na dotazy, které jsem dostávala první dny po zveřejnění videa. kdy jsem kromě šití stále odpovídala na vaše dotazy.

Poté jsem řešila pár technických věcí, které jsem i díky tomu, že jste mi psali, vyřešila a za to moc děkuji.

A protože jsme šili a šili a šili – nejen já, ale i s pomocí mého přítele, tak jsme přicházeli na drobné zlepšováky a ty jsme vám shrnuli v tomto videu:

 

A ještě jednou jak na úpravu střihu podle velikosti obličeje:

V tomto videu najdete mimo jiné toto:

Chci vám všem poděkovat za to, jak tu situaci zvládáte. Jsem pyšná na české tvořivé ženy, které prostě sedly na stroje a šijí. A taky na to, že stále dokážeme dělat legraci, tak jako třeba můj kamarád a zároveň učitel na ukulele René (mmch. on mne ode mne jednu z prvních roušek – tzv. pracovní)

Vtipné bylo, že mnoho lidí si myslelo, že tyhle roušky už v pondělí dali zaměstnancům České Dráhy… a ona to Monika Brýdová 🙂

A také jsem ráda, že se nevytrácí český humor a tuhle básničku jsem složila ze slovní „přestřelky“ na FB výše zmíněného Reného a jeho kamaráda….  btw. raušky proto, že tomu předcházel dotaz Reného, zda napuštěná rouška je rauška 🙂