Přiznám se bez mučení, dráty a práce s nimi, nepatří mezi mé top techniky. Neříkám, že jsem s nimi nikdy nic nedělala, ale přeci jen. Třeba Gizmo byla a je moje oblíbená technika….. ale když kouknete na data u článků, zjistíte, že je to skoro deset let, co jsem to aktivně dělala 🙂
Když jsem začala být jednou nohou v Českém Krumlově, byla jsem seznámena s Mírou Kesnerem, který pomocí drátků tvoří neskutečně jemné šperky. Je to tvořivý a sympatický člověk a tak chápejte, že jsme si sedli…..
Tak jsem obdivovala jeho práci, občas jsme prohodili pár a více vět. Je takový stěhovavý pták, přesně řečeno vlaštovka. Spolu s těmito ptáky na jaře přilétá z Kanárských Ostrovů, kde bydlí a na podzim zase odlétá zpět. Zrovna tuším dnes…..
No a tenhle Míra vymyslel, že by udělal kurz drátování šperků. A přemluvil mne, ať na něj jdu. A slíbil, že na mne bude hodný, když mi to nepůjde….. Co vám budu říkat. Nešlo mi to. Měli jsme totiž původně dělat venku, ale protože začalo pršet, přesunuli jsme se do dílny v Klášterech a tam bylo světlo na prd. Tedy pro mé oči.
S přibývajícím věkem chápu, proč moje babička říkala, že večer černou látku černou nití nešije.
Ono ani černý hematit světlým tenoučkým drátkem oplétat není žádná srandička.
Ale bojovaly jsme statečně – byly jsme totiž celkem tři statečné 😊
První půlhodinu jsem s tím prostě chtěla prásknout. Nejvíc mne štvalo, že je to typ opletu, který umím, kdysi jsem tak oplétala kraslice, mi prostě najednou nejde. Kombinace mého rozpoložení, světla a vnitřní nespokojenosti způsobilo mou zpruzelost, ale Míra mi stále říkal, že to mám krásný a moje spolubojovnice také….
Tak jo, nakonec jsem dodrátovala.
Jestli to budu nosit ještě netuším…. Možná, až sama sebe přesvědčím, že to je super….
Nebo to předělám. Uvidíme.
A protože jsme si všichni takříkajíc sedly, tak jsme přijaly pozvání Irči z Karamelovny na nezávazné pokračování drátování lahví u nich. A o tom vám napíšu zítra…..
FOTO: Michal Mittasch – MišmašFoto