Monínec 3/2009 – reportáž z pobytu Vlog

 

   Sedím na učebně, je sobota, dvě hodiny odpoledne. Venku prší a jediné zvuky,
 které ke mne doléhají jsou vysavače. Je to docela divné po týdnu dětského
křiku slyšet to zvláštní ticho…. nicméně nebude trvat ani hodinu a přijedou
 další děti a další tvořilky… nicméně vždy je to takové smutné, když parta,
která se za týden celkem pěkně stmelí odjíždí a  nechává mne tu samotnou…

 

Proto i pobytu, kde řádily malé děti od tří do pěti let, bych ráda poděkovala  za milou atmosféru a tvořivého ducha. Bylo mnoho pěkného vytvořeno, navázána nová přátelství, vyměněno spoustu zkušeností.

 

Dětičky poznaly  nové kámoše, naučili se se Štěpánkou, Verčou a Kristýnkou nové básničky,
písničky, tanečky… prostě spousta milých lidí…. určitě je ta atmosféra cítit i z fotek, které si můžete prohlédnout na Facebooku.

Nedá mi to však nepohovořit o jedné mladé slečně, která s námi strávila spolu se svojí mamkou a malým bratříčkem týden na Monínci. Je jí 17 let, jmenuje se Lucie a zcela mi změnila názor na mladé holčiny s
tváří a postavou modelky. Přiznám se, že když jsem tu éterickou, krásnou slečnu viděla poprvé napadlo mne něco o povrchnosti… A pak mne Lucka den za dnem přiváděla do velice příjemných rozpaků a já se jí v duchu stále omlouvala…
Zcela samostatně  tvořila, měla skvělé nápady a fantazii, byla velice milá, příjemná a při hovoru s
ní jsem měla pocit, že mluvím nikoli s dospívající dívkou, ale se zralou ženou, která ví co od života chce. Od její mamky jsme se dokonce dozvěděli, že Lucka přijela na Monínec po roce stráveném v Kanadě (už jen představa, že v šestnácti na své přání odjela přes moře a celý rok, včetně vánoc apod. strávila v zcela odlišném prostředí, než na které byla do té doby zvyklá). Ale ustála to a už nyní se těší, že příští léto opět opustí Evropu a bude sbírat zkušenosti za mořem. Moc jí přeji, aby se jí v životě dařilo a ubylo těch, kteří ji budou soudit na první pohled 🙂

Doufám, že za pár let budu na svou dceru stejně hrdá, jako může být hrdá Lucky mamka na ni.

Z této mé zkušenosti vyplynulo i motto tohoto týdne:

NEDÁVEJTE NIKDY NA PRVNÍ DOJEM, ČASTO SE NEJLEPŠÍ VĚCI SKRÝVAJÍ UVNITŘ.

 

 

Ale u výrobků, které vznikly na prvním pobytu klidně na první dojem dejte 🙂

 

Komentáře