Myslím, že každá malá holka někdy zatoužila být herečkou, modelkou nebo moderátorkou. Já jsem ještě navíc chtěla být učitelkou a spisovatelkou. A protože přání se plní, tak i mně postupně moje dětská přání plní. Sice vždy tak trošku „zakukleně“ – spisovatelkou jsem, i když nepíši romány, malé roličky jsem si zahrát zkusila a v Loskutákovi vlastně tak trošku hraji, občas si zamoderuji nějakou malou akci či si „povídám“ v rozhlase, ale modelka mne zatím míjela… až do letošního podzimu….
První možnost jsem měla od Terezy Sabáčkové, která šije úžasné šaty a na našem společném Creative Fashion víkendu měla velkou módní přehlídku. Předváděla jsem šaty, které jako by ušila přímo na mne, seděly mi jako druhá kůže. Poprvé jsem si zkusila módní molo, vedle modelek, které by mohly být mými dcerami…. Přiznám se, tréma byla, ale užila jsem si to.
No a přijmout poté nabídku dělat modelku na přehlídce Šaty s příběhem byla prostě už samozřejmost. Už proto, že obě organizátorky – Tereza Doulová a Simona Spáčilová – jsou moje kamarádky.
Celou přehlídku měly krásně naplánovanou, já jediná jsem nestihla zkoušky – ani kostýmové, ani chodící, ale jak říkaly holky – šaty prý mi vybraly pohledem a chodit umím a komediantka jsem velká, takže to dám.
Měli jsme sepsaný přesný plán, šaty i šperky byly připravené, vizážistka i kadeřnice také. V zákulisí opravdu panoval ruch a měly jsme i garderobiérku a asistentku…. A brčka do lahví s vodou, abychom si nesetřely rtěnku, šátečky na oblékání šatů, abychom je neušpinily od make-upu.
Nejtěžší bylo sejít schody do kavárny, ale zvládly jsme to všechny s klidem a přehledem. Muziku nám pouštěl manžel Simči a krásné fotky pořídila Majka. Všechny fotky z přehlídky si můžete prohlédnout TADY.
Ani jedna z nás nejsme modelka, ale myslím, že se za přehlídku nemusíme stydět. Skvěle to zvládly i děvčata, která sice chodila v dospěláckých šatech – to proto, že dříve byly ženy malé a tak štíhlé, že dospělé ženy se do nich dnes nedostanou.
Terezka přehlídku prováděla slovem a ke každým šatům odvyprávěla jejich příběh. Bavily jsme se my, vypadalo to, že i diváci. A bylo krásné, že mnohé ženy v publiku přišly také oblečené retro.
Užila jsem si prvorepublikové šaty, padesátky s mašlí v hlavě i soudružku s liškou na hlavě.
A pokud třeba máte nějaký zajímavý kousek po své babičce, nějaké šaty s příběhem, zkuste se ozvat Tereze Doulové mail doulova@atlas.cz, třeba jí uděláte radost.
Já doufám, že si tuhle krásnou akci zopakujeme – třeba někde jinde nebo s jinými šaty opět ve Velkých Popovicích – je to prostě výzva.