Po roce opět tradiční setkání s mými milými v Brně… předloni to bylo skvělé , vloni úplně nejlepší a letošek si nezadal….
Prostě Brno… když vystoupíš z vlaku, máš pocit, že je rok 88 🙂
Ale zamíříš do Vaňkovky, protože tam je srázek… protože přijíždíme ze všech stran – ČB, Blava, Opava a Hlinsko….
A zase spolu – náš čtyřlístek – holky, které mi do života poslalo nebe…
tedy nejdřív je poslalo na můj letní tvořivý pobyt…. Ivu už před 22 lety a ostatní jen o pár let později 🙂
Tradičně jsme ubytované v hostelu Jacob na svatojakubském náměstí.
A tradičně si děláme vánoce… a fakt jsme se nedomluvily na barevném ladění obalů dárků 🙂
Kdysi jsme tady byli na jídle ve Forkys… teď je tu asijská restaurace a vaří tu moc dobře.
Moc příjemný interiér.
První záhada Brna – houpačky, co nejsou houpačky…
Druhou záhadou je vánoční vejce… to jsem vám nevyfotila, ale ve vlogu ho uvidíte…
Malý šláftruňk v Baru co neexistuje.
Až po návratu domů jsem zjistila, že ho vlastní Honza, který teď byl ve Zrádcích 🙂
Snídaně ve FRYENDS.
Milé setkání s Danou a její dcerou, které za mnou přijely až z Příbrami na Moravě.
Mrkvový dort.
Nejhezčí čaj, co jsem v Brně měla.
Prostě Brněnské vánoce.
Jsme jak černý gang, příště se musíme více barevně vyladit…
Deštníky v uličce…
A pod nimi červený koberec a na něm Monča s Ivou.
Vratné kelímky – moc chválím Brno…. a já si nedávám svařák, ale turbomošt… ten mému žaludku vyhovoval…
Brněnský drak.
Jdeme za kulturou – Mahenovo divadlo.
Krásné prostory.
Zajímavé a skvěle odehrané představení…
Večeře ve Vegalité.
Koule kousek od hostelu.
Jeden z dárků – pleťová maska… aneb poslední z Pierotů 🙂
Tolik let sem jezdíme, ale do kostela sv. Jakuba jsme zašly poprvé.
Nedělní snídaně v Kafi v rozkladu.
K vile Tugendhat jsme se svezli Teslou. Na vnitřní prohlídku jsme nesehnali lístky a tak jsme si šly projít zahrady.
Tip na film o této vile a původních obyvatelích – Skleněný pokoj.
Když jsme v sobotu večer šly kolem tohoto ruského kola, tvrdila jsem, že NIKDY.
Ale od čeho máte kamarádky? Aby posouvaly vaše hranice.
Bylo to fakt bezva.
Loučíme se s hostelem.
V Lounge na nádraží potkávám zajímavou téměř slepou dívku.
Výluka – do Náměšti jedeme busem.
Ale vlak pak jede na čas, wifi funguje, stříhám vlog, pracuji – aneb jak využít čtyři hodiny cesty.
Doma zapaluji druhou svíčku a děkuji za holky a vše co mi život přináší…