Ve včerejším vlogu jsem vás s Evou přivítala v Berlíně, kam jsme vyrazily na třídenní výlet….

Den druhý začal snídani. V hostelu byla i vegan nabídka. To bylo milé.

Dopoledne jsme se vydaly na Muzejní ostrov – pěšky.

Nakonec jsme ho jen prošly, protože jedno muzeum bylo zavřené, druhé v rekonstrukci, třetí jsme neměly v plánu navštívit…

Berlínský dóm, neboli Berlínská katedrálu, oficiálním názvem Evangelický nejvyšší farní a kolegiální kostel jsme omrkly ze všech stran… majestátní budova.

Poté jsme zamířily do Muzea DDR, ale skončily jsme jen v obchodě u něj a potěšili nás mončičáci. Schválně, kdo z vás ho měl také doma???

A já zavzpomínala na německé večerníčky.

Kolem Marxe a Engelse jsme zamířily k Berlínské televizní věži.

Mé letošní první tři kaštany jsou z Berlína.

Kombinace starého a nového v bývalé východní části Berlína.

Sice se bojím výšek, ale byla jsem rozhodnutá za deset euro tam vylézt (tak psal nějaký bedecker). Ale cena 27,5 eura rozhodla za mne 🙂

Pokračujeme na Alexander Platz – největší (a zároveň nejošklivější) berlínské náměstí.

Kolem poledního míjíme Holzmarkt a já dostanu chuť se tam podívat.

Lehce hippsterské prostředí nás hned zaujme.

Free posezení u řeky i s osvěžovačem….

A nikde nikdo… ideální čas udělat si polední pauzičku.

Poté jsme dorazily k nejznámější části Berlínské zdi – tzv. východní části. O Berlínské zdi vám zítra udělám samostatný vlog. Myslím, že to stojí za to….

Kupujeme 24h jízdenku (která se vyplatí už po třech jízdách) a vracíme se zpět na hostel.

U zastávky Friedrichstrasse objevujeme Palác slz – muzeum, do kterého je opět vstup zdarma.

Najdete zde příběhy lidí po rozdělení Berlína na dvě části.

Nádraží v tom hrálo velkou roli.

Potěší vás, že jedním z těch, kteří také přispěli k pádu zdi byl náš Václav Havel.

Můžete si zavzpomínat na víza, která jsme potřebovali do roku 1990 i my, když jsme cestovali na západ.

V REWE (naše Billa) obdivuji spoustu vegan produktů a objevuji mražené mochi.

Toto je můj celý nákup…. ty mochi jsem snědla hned jak povolilo to rýžové těsto… uvnitř byla malinová zmrzlina… mňam.

Další naše cesta vede na letiště Tempelhof.

Letiště Tempelhof výraznou měrou psalo historii krátce po Druhé světové války v letech 1948-1949 během pozemní blokády Berlína sovětskými vojsky. Protože se nacházelo v Západní zóně, stalo se jedinou spojnicí a zásobovacím místem Západního Berlína se světem.

Během nejrušnějších dní z letiště Tempelhof startovalo nebo přistávalo letadlo každých 90 sekund.

Dnes je to velký park, otevřená plocha, kterou využívají Berlíňané pro volný čas.

I my jsme si daly preclík a jedno pivo…

Na sezení tu byly budky, které pamatuji od Baltu.

Pozornosti neunikne ani monumentální letištní budova, která byla v době dokončení stavby roku 1942 největší souvislou budovou na světě podle zastavěné plochy. Letiště totiž bylo vybráno jako hlavní vzdušný přístav pro megalomanský projekt Adolfa Hitlera na hlavního město světa Germanii a tomu musel být přizpůsoben i terminál, na svou dobu obrovský a velmi moderní.

Na večeři jsem vybrala indickou restauraci AMRIT (opět kousek od našeho hostelu).

Kromě klasické nabídky měli i velkou vegan sekci… a Eva to nechala na mně, protože chtěla, abychom si jídlo mohly vzájemně ochutnávat… to máme obě rády 🙂

Protože bylo teplo, tak jedinou variantou nápoje kromě vody bylo lahodné kvasnicové pivo.

Objednaly jsme dvě jídla a dva naany a jako překvapení nám obsluha donesla ještě rýži a zeleninu –

prý to byl bonus pro nás 🙂 Bylo to vše vynikající….

Poté jsme podnikly zajímavou okružní jízdu…. trošku tajemnou…

Pohled na noční Berlínský dóm byl úchvatný.

V některých pohledech tam prolézala i televizní věž.

A dnešní nachozené skóre???? 21 km 🙂