Poslední dny v Opavě, které jsme strávily všechny spolu…

Moje „opavské“ náramky. Nebojte, tolik jsem jich neudělala. Kolik je nových uvidíte ve vlogu, zbytek jsem prostě opravovala. Nosím je stále a gumičky se časem prostě vytahají.

Nahrávám pro vás vlogy v kavárně Obecního domu.

Slovenská a česká Monika.

Stále obdivuji stromy v centru Opavy.

Sice jsem většinu dní vařila doma, ale dnes jsme zašli do japonské restaurace.

Jídlo, ale i prostředí, bylo skvělé.

Opalující se Julie.

Můj nový držák na krk od mobilního režiséra. 

Začínám se s ním učit a doufám, že to oceníte v mých dalších vlozích.

Simča mi udělala nehtíky.

Vyrážíme do kina na Zápisník alkoholičky.

Při rezervaci vstupenek to vypadalo na normální kino, ale čekalo na nás opravdu něco podivného… o místech, na které jsme si koupily vstupenky, jsme si mohly nechat zdát….  a začátek promítání o 30 minut později je tady asi norma 🙂 Nicméně lehký kulturní šok vystřídal film a poté ještě debata s představitelem hlavní mužské role Miloslavem Königem.

Jeden nový zentangel.

Tolik let jezdíme do Opavy a až letos jsme se podívaly do Slezského muzea.

Já poprvé a místní Iva po mnoha letech.

Do stálých expozic jsme jen nahlédly, ty si necháme na příště.

Ale ty, které končí v listopadu jsme poctivě prošly… a třeba se dozvěděly jaké byly za Rakousko-Uherska délkové míry.

Iva objevila na jednom z obrazu dům babičky jejího bývalého manžela.

A já zjistila, jak je Opava německy.

A malé propojení se včerejším výletem. 

Slezské muzeum v Opavě určitě stojí za návštěvu… a ne jednu…

Příští rok vyrazíme opět.

Další krásné místo.

Kavárna u Modrého zvonu.

A posezení u Ivy na zahradě je také moc fajn… a navíc vám Iva ukáže, jak si sama vyrobila krytí lavice – takže jsme po dešti mohli v klidu usednout.

A večer jedno domácí kino 🙂