Den odletu….  čas loučení….. a milé přivítání

Loučení s Danou, mojí spolužačkou, u které jsem ve Washingtonu bydlela a užívala si společné chvíle s její rodinou.

Ještě jsem zašla něco málo nakoupit k jídlu s sebou na cestu.

Tak vás vezmu s sebou.

Pár veganských zajímavostí.

Poslední oběd a vyrážím na letiště.

Sice letím až v půl šesté, ale musím být na letišti v půl čtvrté a metro tam jede hodinu a půl plus si dávám ještě navrch další půlhodinu, protože znáte to… co kdyby něco…

Ella včera dostavěla lego, tak vám ho ještě musím ukázat.

Loučím se s kočičákem.

Loučím se s pejsanem.

Vyrážím metrem. Mám štěstí – linku na letiště Dulles dostavěli a otevřeli teprve v roce 2021.

Tudíž nyní ze všech tří washingtonských letišť jede metro.

Na letišti ke gatům jede vlak.

Čas na letišti využívám k práci….

Výhoda cestování s malým kufříkem – stále máte vše při ruce a ještě slouží jako podpora pro nohy.

Připojují rukáv a za chvíli letíme.

Z Washingtonu do Lisabonu to bylo necelých sedm hodin.

A už čekám v Lisabonu.

Sedím u okénka, jupíííí…  a vedle mne dvě volná místa 🙂

Z Lisabonu to byly tři hodiny do Prahy.

Díky místu u okénka jsem vám natočila reel, který jste mohli vidět na Instagramu. 

V Lisabonu bylo v pět ráno sluníčko a 16st.

V Praze bylo před polednem také sluníčko a kolem nuly.

Poprvé jsem viděla tohle dílko a fakt klobouk dolů, naskládat to tak, aby v čelním pohledu byl vidět VH.

Doma mne přivítala duha.

A Martin, který upekl na přivítanou kváskový chlebík….

Jsem doma, bojuji s jet lagem a začínám se vracet do normálu a nohami na zem….