Perníčky k mým vánocům neodmyslitelně patří…. peču a maluji je už třicet let, první várku jsem dělala, když byly mému synkovi dva roky a za měsíc oslaví Kristova léta….

Letos jsem na první várku pro děti zkusila Babiččinu směs na perníky… směs žitné a pšeničné mouky… za mne nebrat…

S těstem se pracovalo špatně a výsledné upečené perníčky byly hrozně hrbolaté.

Ale nějak jsme je s holkama pomalovaly. Když maluji s někým, tak se snažím nemalovat moc detailně, trošku to odfláknu, abych neodradila ostatní malující.

Velká A byla opravdu skvělá a šikovná… tohle jsou její perníčky.

Malá A se nedala zahanbit a malovala také jako o život.

Já jsem si ale musela napéci vlastní várku – zveganizovala jsem recept na mé perníčky ihned měkké.

Maluji královskou polevou a hrála jsem si s výplní části perníčku.

A jako pokaždé jsem měla strašný pocit, jak mi to zase nejde.

To je vždy dobré si dát lehký odstup a třeba něco dobrého a kávu.

A pak pokračovat….  a stejně to večer vždy vypadá, že to není to ono…

A do rána se stane nějaké kouzlo….

A takhle jim to sluší mez ostatním cukrovím…

A ozdobily i náš už téměř tradiční vánoční dort.

Krásné vánoční dny vám všem