Tenhle den nemám úplně v lásce… protože ať jste myslí pozitivní jak chcete, tak přeci jen, občas pochybnosti vás přepadnou….

Ráno jsem zamotala Aničce francouzský cop, stále mi to moc nejde, ale snažím se…

Ráno jsme zkontrolovaly výrobky z domácí samotvrdky. 

Anička jednoho koníka domalovala pro paní doktorku.

A ta mi sdělila tenhle výsledek… aneb přeloženo do lidštiny: ten hajzlík se zmenšuje a nový se tam neobjevuje….

Dopoledne jsme pekly s Aničkou perníčky… tedy nic moc, experimentovat se nemá 🙂

Poté jsme se oblékly a šly čekat na velkou A na autobusové nádraží… protože přijela za námi hned po škole.

A pro mne nostalgická chvíle – tenhle svetřík nosila velká A ještě v době, kdy jsem se s Martinem seznámila, což je dnes už šest let…. sice už jí byl hodně malý, ale milovala ho…. a teď ho bude nosit malá A.

A s velkou A rovnou na ruské kolo, na které jsem s ní já nechtěla jít…

Holky si to užily.

A já si to užila s nimi..

Doma jsme začaly malovat perníčky…. ty kontury od Oetkera koupila Aničce moje mamka… ale řeknu vám – domácí poleva je domácí poleva…

Já to trošku odflákla, je mi jasné, že budu muset udělat ještě jednu várku postaru (a vegansky) a namalovat si je tak, jak jsem zvyklá.

Ale holky byly šikovné – tohle je práce velké A.

A tohle malé A.

Holky spolu ještě vyrobily medvídka z pomeranče….

To bylo radosti…

A poté jsme hráli všichni na ukulele a Martin na mandolínu.

Anička už umí C a hraní ji baví.

Stejně jako házení s míčem s Martinem.

K večeři keľový prívarok neboli kapustová směs s tofu, česnekem a lehce zahuštěná a dělaná na zkaramelizované cibulce.

A ještě hraní divadýlka s Martinem….

Prostě krásný a radostný den pro nás všechny….