Dnes mne ráno přivítalo překvapením… tedy poté, co jsem pro vás sestříhala minulý vlog, protože večer jsem to nezvládla…

a také poté, co jsem si trošku přimodřila vlasy.

Protože se mne často na křídy ptáte – tak takhle vypadají a jsou z DMka.

A poté mi zavolal mi syn, že musí do Soběslavi pro kozy a že bere Aničku s sebou, zda si nedáme společný oběd.

Protože mám Soběslav 30 minut autem, tak jsem nadšeně souhlasila.

Dopolední volnou hodinku jsem využila na pokus o avarelový obrázek – kočku kamarádky Věrky… nic moc, myslím, že zvířata potřebují nějaký grif…

A pak již vzhůru do Soběslavi.

Přijela jsem první a tak jsem měla chvilku si projít centrum, konkrétně náměstí Republiky.

A pak už přijela… prý se na mne moc těšila… já na ní také…

Oběd ve vietnamské restauraci.

A pak už vzhůru pro kozy…. ve vesnici mne zaujal tento dům.

Ale i puntíkaté kozy.

Moc jsem si těch pár hodin užila.

Respektive – užily jsme si je obě.

Anička chtěla vědět, co je to za kytičku. Přítel na telefonu určil, že řeřišnice luční.

Je to moje malá farmářka.

Místní kocour Vilibald.

Protože jsem nečekala, že dnes někam pojedu, tak jsem měla už v autě naložené pneu na zítřejší přezutí… tak jsem je šalamounsky „zajistila“, aby mi necestovaly po autě…  🙂

Cestou domů jsem neodolala a zastavila se v zahradnictví.

A neodolala jsem….

A doma něco málo už i zasadila… zítra zbytek.

 

Více takových dní s milým překvapením.