Tři týdny od druhé dávky utekly jako voda a tak je to tu zas…. snažila jsem se psychicky naladit do módu – je to sice chemie, ale pomáhá mi a ve zdraví odstraní ty malé šmejdy z mého těla pryč… a snad se dařilo, protože teď je čtvrtek večer a já vám tyhle řádky píši v naprosté pohodě…

Než jsem včera usnula, tak mi příroda předvedla pěkné domácí kino…

Ráno jsem se šla ještě pokochat domečkem-stanem-tee pee m nebo co jsem to včera odpoledne a večer pro Aničku ušila… ještě ho budu dodělávat, vychytám drobné chybky, ale mám z něj radost.. kompletní návod na výrobu dostanou všechni moji kafíčkáři za červen.

A pak už do nemocnice, vždy mne překvapí kolik hodně lidí na onko je… tohle je tak desetina, co se tam během půl hodiny, kdy jsem čekala na lékaře, otočila…

Vyzbrojila jsem se knihou Houpačky, ale nakonec jsem zvládla přečíst jen půlku, protože jsem ležela na posteli u stěny, kde nebylo dobré světlo… ale i půlka nadchla a zítra dočtu!!

Další hodiny při kapání jsem si krátila poslechem rozhovorů a podcastů… miluji dobré mluvené slovo… a opět jsem zažila poplach v nemocnici 🙂

Třetí dávku mám za sebou, vypadá to zatím, že v pohodě….  po skoro sedmi hodinách mne Martin odvezl do Krumlova, kde vám právě dopisuji vlog…

Zatím je mi fajn, necítím se jinak než dny předchozí, tedy v pohodě….

PS: Doma paruku nenosím, ale nechtěla jsem tady na vás dnes vyskakovat jen s holou hlavou 🙂