Dnešek začal a pokračoval pohodově…. setkala jsem se s milými dámami z Jihočeského divadla, dostala dárečky, udělala jsem si skvělý oběd, s Martinem jsme uklidili moje auto a zazpívali si… ale pak…
Ale nepředbíhejme… dopoledne opravdu bylo fajn. Sice vlásky lezou dolů jako zběsilé, ale s čepičkou je to stále OK…
V parku mne zaujala pavlónie, která ještě nemá listy a stále má staré plody a mezi nimi kvetou krásné fialové květy.
Dorazilo malované triko od Ivy Lyerové.
K obědu jsem si udělala salát a čočkovou omeletu se žampiony.
Zítra jedu konečně nechat berušku přezout a tak jsme ji s Martinem trošku uklidili, abych se nemusela stydět za ten chlívek uvnitř….
A taky jsme si zahráli… a pro vás jsme natočili Řekni kde ty kytky jsou…
A pak jsme se začali bavit, jak to bude ve čtvrtek, kdy mne čeká další chemo. No a já jsem nějak neuhlídala vlastní psychiku a trošku jsem se dostala na dno… naštěstí jen na cca hodinku. O tom všem mluvím na konci videa… protože jsem si řekla, že chci o tom, co nemoc dělá s tělem mluvit pravdu – tedy i to, co není úplně veselé…