Dnes byl krásný den. I díky tomu, že těch skoro pět set kilometrů odřídil Martin. Já řídím sice ráda, ale když se mohu nechat svézt, tak se nebráním….

Aby se nám hezky odjíždělo, tak jsem ráno napekla takové minikringely… 🙂

Těsně před místem, kde bydlí můj syn jsme zastavili u kopce Santon, kde je kaplička a šli jsme se tam podívat na vzácné kosatce nízké.

A našli jsme je tam ve třech barvách. Sice už odkvétali, ale byly krásné….

Kaplička je věnovaná svaté Marii Tvaroženské.

Miluji tyhle naše pidivýlety….

Tahle kytička se jmenuje pumpava rozpuková  a je to prý plevel 🙂

A tuhle Martin ještě dourčí….

Cestou kvetli meruňky… nádhera.

Ale největší krása bylo setkání s Aničkou. Už se na nás těšila, stále připravená před dveřmi, že už jedeme… je to moje zlato nejmilejší.

Zkontrolovali jsme synkovo hospodářství.

A tady je můj vnouček Simon, který se nás trošku bál a stále se jistil náručí mamky či taťky…

Cestou zpět jsme se ještě zastavili těsně za Brnem na  Stránské skále   – kde je chráněné území, ve kterém kvetou koniklece… už odkvétaly, ale pár jsme jich ještě viděli v květu….

A když už bolí nožky, tak je tu velký koník….

V autě hned usnula a cestu do Strmilova – spodem přes Třebíč – pěkně prospala.

Nemohu se ji nabažit, je tak sladká a hodná.

Ve Strmilově na zahrádce naší kamarádky Andulky našla malá Anička tenhle koniklec zahradní a utíkala za mnou a prý bibi, musíš to vyfotit 🙂

Zatímco velká Anička nám balila sazeničky permakulurních rostlinek, tak malá Anička si hrála s jejím kameny a moc jí to bavilo.

Po dlouhé cestě konečně doma… jupíííí …. tyhle medvídky jsou ještě po naší Domče…

Těším se na dalších devět dní s tou mojí malou kočičkou…