Co vám budu říkat… chodit s vegankou je komplikované 🙂 A chodit s ní na výlety ještě komplikovanější 🙂 Nemůžete ji pozvat do hospody na guláš ani na párek v rohlíku…. Ale pokud máte trošku fantazie, tak si na druhou stranu můžete užít jídlo na místech, kde moc lidí před vámi určitě neobědvalo….

Naštěstí existují muži, kteří se s tím umí popasovat. A už první test proběhl na jedničku s hvězdičkou. Byla jsem pozvaná na výlet do Rakouska.  Procházka po turistické stezce, kterou lemovaly skleněné objekty….. weg der farben.   Před výletem jsem měla schůzku a Martin měl doma cca hodinu, než jsme jeli… opravdu jsem nic netušila… ani jeho batoh nic nenaznačoval…

Proto mne uprostřed přírody, kde se na rozhraní lesa a louky tyčila dřevěná pyramida, jejíž vrcholek byl osazený opět barevnými sklíčky, překvapila jeho otázka, zda se nenaobědváme… rozhlížela jsem se kolem a nic, kde by se dalo obědvat, jsem neviděla….. a tehdy poprvé jsem zažila, jaké to je být pozvána na oběd do té nejluxusnější veganské restaurace…..

Ano, ten batoh skrýval ešus, malý plynový vařič a skvělou směs ze zeleniny, tofu, fazolí, kterou s láskou uvařil během té hodinky, kdy jsem nebyla doma…..  padla mi brada… a když jsem pak ochutnala, tak ještě jednou. Poprvé jsem zjistila, jakou chuť může jídlu přidat zkaramelizovaná cibule a ocenila experiment v podobě přidané mleté kávy coby koření…

Už jste slyšeli, že láska prochází žaludkem?? Věřte, že u veganek to platí dvojnásob…..

Od té doby si neumím představit výlet v podzimních, zimních a studených jarních dnech, kde bychom si něco neohřáli. Do vaření se občas doma přimotám, ale většinou to nechávám na Martinovi….  Jsou to různé varianty na náš oblíbený fazolový guláš.   Obsah se různě modifikuje přidáním jiné zeleniny či koření, ale výsledek je vždy skvělý….

Obdobný oběd jsme měli i na posedu. S výhledem na Česko.

Tam jsem natočila i malé video (protože jsem měla čerstvý dárek – selfie tyč a musela to vyzkoušet).

 

Podobně jsme „vařili“ i v jeskyni….

I odtud mám malé video, ve kterém jsem se snažila zachytit skvělou atmosféru této luxusní restaurace 🙂

 

A tady je naše menu….

A protože neumím vařit v malém, tak doma na nás čekala ještě další porce a tu jsme už snědli „klasicky“… Ale věříte, že venku to chutnalo tak trošku jinak??? Možná o chlup lépe?

A někdy nemusíme lézt do výšek ani do hlubin, rádi využijeme i turistických zastávek vybavených stoly, abychom si připravili oběd…  tak jako kousek od pramene Dyje….

Jako přílohu vozíme většinou celozrnné pečivo nebo moje oblíbené sušené zeleninovo-semínkové raw placky a samozřejmě zeleninu…

Pozornému čtenáři jistě neunikl upgrade ešusu – z hliníku na nerezový 🙂

Vařič máme stále stejný, protože ten slouží luxusně.

Dalším pokusem byly špízy. Dělané klasicky na ohni. Samozřejmě předcházela domácí příprava…

Poté namarinovat – prostě stejně, jako když je připravuji doma.

Pořádně zabalit do alobalu…

A můžeme vyrazit….

 

Rozdělání ohně nechávám tradičně na tom, kdo to umí a ví co a jak…

Pečení musíme ještě vychytat, dávat je postupně, protože když je dáte najednou, tak první bude málo a poslední moc… ale dobré byly všechny 🙂

Ještě přemýšlíme o grilovacích miskách… pokud s nimi máte zkušenost, podělte se….

 

A když je venku už opravdu hezky a není třeba zahřívat tělo zevnitř, tak necháváme vařič doma a připravujeme si studené svačinky. Skvělé jsou třeba plněné tortilly, které je lepší plnit až na místě, protože vám neprovlhnout a nerozblemcají se….

Plnit můžete hummusem, zeleninou a opět nějakou doma uvařenou směsí. O tom jsem vám psala TADY. 

A když zapomenete doma lžíci, tak si poradíte a nabíráte směs víčkem od hummusu 🙂 A když zabalíte i pár zelených bylinek jako třeba bršlici nebo medvědí česnek, tak to u hučícího jezu nemá vůbec chybu…

A jistotou jsou sendviče – plněné pečivo nejrůznějšími pomazánkami, plátky restovaného tofu, zeleninovými karbanátky… prostě čím si vzpomenete….. receptů na to, co dovnitř, najdete na mých stránkách spousty… stačí kliknout na vegan recepty.…

Vždy přibalíme nějaké ty oříšky, ovoce a zeleninu….

Kdo je připraven, není překvapen 🙂

Další z našich obědů „venku“ – tentokrát vařil Martin zcela sám, protože já jsem byla v Praze křtít mou novou knihu – je to opět variace na náš oblíbený fazolový guláš….
tentokrát do základu přišla místo brambor třetina květáku a kapusty, které se flákaly v lednici a kousek mého domácího seitanu… výsledek opět úžasný… ohřátý v 1400 mnm v Alpách na Rossfeldpanorama strasse…. k tomu mé lněné krekery….

PS. ešus pak umytý roztátým sněhem a šiškou místo drátěnky…. je to prostě úžasný muž…

A jak řešíte jídlo na výletech vy, milí kytkožrouti????

Krásné jaro vám přejeme…..