V pondělí jsem se vrátila z Paříže a musím říct, že tam bylo kouzelně. Počasí nám vyšlo na jedničku s hvězdičkou, jediný den, kdy pršelo (a současně byly nějaké nepokoje u Vítězného oblouku) jsme strávily celý den na výstavišti a zbytek si nasály všemi póry těla… nachodily jsme bezmála 40 km. O tom, jak jsme bydlely jsem vám už psala….

Paříž jsem navštívila podruhé. Poprvé to bylo v říjnu 1994 a pamatuji si, že jsem byla okouzlená tím, jak úžasně se oblékají místní dámy. Já jsem si připadala tak trošku jako mimoň. Slíbila jsem si, že příště, až budu mít opět možnost navštívit Paříž, tak budu „šik“ – neboli vkusná a  elegantní, Víte, že toto slovo pochází z francouzského chic??? 

Za ty dlouhé roky jsem pochopila, že být šik není o penězích, ale o smyslu pro detail. A dle toho ke tvorbě svého šatníku přistupuji již mnoho let. Nakupuji celkem uvážlivě, hodně si ušiji či namaluji a vybírám si oblečení, které vydrží. Sukně si buď šiji nebo kupuji od mladých módních návrhářek (naříklad Lenky Houtke), které jsou pro mne zárukou kvality. A k vánocům jsem si pořídila kabátek z Nepálu, který mne zaujal jednak tím, že vypadal, jako bych si ho sama pomalovala, ale hlavně ho bylo dovezeno jen pár kousků a tudíž jsem měla záruku, že mám originál a ještě jsem jeho koupí přispěla na dětský domov v Nepálu… Ano, mluvím o kabátu od firmy Thao.cz

Ten „můj“ už neseženete, ale mají tam spoustu krásného zboží. Navíc jsem jako dáreček dostala malou peněženku (hodila se na eura) a po přečtení knížky Mé nepálské lásky jsem měla z mého kabátku dvojnásobnou radost….

Když jsem si kabát oblékla, hned jsem věděla, že se mnou poletí do Paříže… je totiž šik 🙂 Měl jedinou malinkatou chybu – neměl poutko  🙂 Což jsem samozřejmě vyřešila během chvilky….

Ale chtělo to lehce doladit… první přišla na řadu má oblibená zipovka (tj. kabelka ze zipů, kterou mi ušila moje kamarádka Monika Procházkové, které tímto moc děkuji). Nosím ji moc ráda, je lehká a originální. Mám černou a tak jsem si řekla, že si k ní vyrobím klopu, která bude ladit s kabátem…. Díky šablonám a barvám na textil, se kterými pracuji často, to nebyl vůbec problém. Navíc jsem využila i sítotiskovou šablonu. Vše z našeho e-shopu. 

A protože kabelku nosím i k jiným příležitostem, tak jsem klopu ke kabelce přidělala jen pomocí spínacích špendlíků.

Ke kabátu ladí skvěle a špendlíky jsem zadělala tak šikovně, že nejsou vidět a nepoznáte způsob přichycení.

Pak to ještě chtělo červené detaily. Protože červenou miluji a považuji ji za chic barvu 🙂

Protože jsem věděla, že pojedu v pohodlných botách (vím, že kozačky na podpatku by byly víc šik, ale tušila jsem, že po Paříži budu chodit hlavně po svých, tudíž jsem dala přednost mým šněrovačkám), chtěla jsem je trošku rozzářit. Původně jsem sháněla červené podkolenky, ale nikde je neměli  a tak jsem si koupila červené náplety a ušila si z nich takové rukávy. Pouhý jeden rovný šev.

Ty stačilo navléct na nohu a ohnout…..

Další nesnadný úkol byla šála… chtěla jsem takový ten velký „kruh“, který přehnete do osmičky a nasadíte na krk. Hotový nikde nebyl k mání. A tak jsem koupila červený úplet a opět stačil jeden šev. To myslím zvládne i ten, kdo nikdy nešil.

Třešinkou na dortu, čili na mé hlavě, byl baret.

Červený a s čudlíkem. Ten jsem si půjčila, ale musím si pořídit vlastní.

 A červené prstové pletené rukavice. Za pár korun.

Prostě stačí málo.

A abych nezapomněla – červenou rtěnku – to je samozřejmé 🙂