Tenhle článek se mohl jmenovat Splněné přání podruhé, ale nechtěla jsem se opakovat…..  Jak asi víte, ráda vytvářím nejrůznější dárky pro své milé a přátele ručně a tak tomu nebylo jinak ani letos, ale nemohla jsem se vám nic ukázat před vánoci, anýbrž by to nebylo žádné překvapení, že áno….

A tak trošku s křížkem po funuse, ale na druhou stranu – za pouhých 352 dní jsou vánoce a tak můžete začít přemýšlet či podnikat v této věci něco již nyní 🙂 Samozřejmě žertuji, ale něco na tom je 🙂 Moji kamarádi mne poprosili, abych jim předělala cedulku na dveře jejich nového bytu, která byla ze skla a nebyly tam správné údaje. Navíc se jim mezi tím narodil Tadeáš a chtěli ho tam nějak přidat…  A protože jsou to kamarádi, tak jsem si řekla, že to pro ně udělám. Ale znáte to – opravovat dílo někoho jiného je mnohem horší než udělat vlastní. Navíc seškrábat původní nápis šlo pracně a vůbec se mi prostě nedařilo…. měsíce ubíhaly… a přání mých kamarádů se začalo měnit v nesplnitelné. Až jsem si řekla, že jim nabídnu jmenovku zcela novou – dřevěnou. Naštěstí jsou to rozumní lidé a netrvali na původní. A protože dodací lhůty jsou u mne dlouhé, tak jsem to nechala „pod stromeček“. Mezi tím se „konečně“ vzali další mí kamarádi a tak jsem si řekla, že i pro ně to bude dobrý dárek, protože je vlastně jedno, zda děláte jeden kus nebo dva…..

Tak tolik hodně slov a teď vám vše ukáži pomocí pár obrázků a sami můžete posoudit, jak se mi to povedlo…..

Nejtěžší bylo si jmenovky načrtnout. Pak šlo vše celkem rychle. Problém byl, že tou dobou byl můj dvorní dodavatel řezaných dřevěných polotovarů nemocen a tak přišla na řadu opět má milovaná domácí elektrická lupénková pila. A protože Martin se chtěl na ní trošku „naučit“, přenechala jsem řezání na něj a sama jsem si začala připravovat krycí fólii, protože moje představa od začátku byla, že cedulky budou černé a budu na ně psát bílou barvou…. Prostě ta tabulová barva mne chytla….

Jmenovky Martin nařezal z  bukové překližky,  Po vyřezání je nutné natřít destičku naředěnou akrylovovou barvou, protože dřevo „ochlupatí“ a po zaschnutí jej smirkem vybrousíte dohladka….

Na zaschlou a vybroušenou překližku jsem překreslila přibližné postavičky a vybarvila je tmavší akrylovou barvou. U dětí jsem kombinovala barvu mamky a taťky, Natírala jsem větší oblast, než v konečném výsledku bude postavička.

Postavičkami, vystřiženými ze samolepicí fólie jsem zalepila místa, která nechci přetřít černou barvou.

Tenhle krok šel samozřejmě vynechat, ale je to mnohem jednodušší, než štětečkem pracně objíždět již namalované postavičky. Teď stačilo vzít houbičku a černou tabulovou barvu a jednoduše celou plochu natřít.

Po zaschnutí tabulové barvy sloupněte přelepená místa.

Původně jsem chtěla tabulky pomalovat jen křídovými fixy, ale bohužel jsem zjistila, že na akrylové barvě nejsou tak dobře vidět.

Nakonec jsem tedy kombinovala křídový fix na sklo (který nejde smazat pouhou vodou) a bílý lakový fix.

Ručičky a nožičky jsem vymyslela provázkově a proto bylo nutné provrtat malou vrtačkou otvory pro provázek.

Provrtejte si i místa, kde budou z jmenovky viset nožičky.

Kromě provázku budete potřebovat dřevěné korálky.

Navlékněte ruce i nožky, korálky zajistěte uzlíkem.

A tady důkaz, že i mistr se občas utne – resp. nějak záhadně střihne do prstu.

Jmenovky jsou hotové, protože obě budou viset na dveřích uvnitř panelového domu, není nutné je lakovat….

Pokud provázky vzadu začínají, je dobré je zajistit lepenkou.

Zajímá vás proč je nahoře modrý šestiúhelník?? Je to políčko oblíbené hry této mladé rodinky 🙂

Zde není nic přelepovat, protože všechny provázky končí korálkem.

Finále….

A teď jen z druhé strany nalepit oboustrannou lepicí pásku.

A podepsat 🙂 Představuji si, jak za v druhé půlce jednadvacátého století bude někdo předělávat byt a sundá štítek a objeví ho….  a bude přemýšlet kdo může být MB 🙂 ha ha….

Přibalila jsem i perníček……