Další z receptů, který vznikl tak, že jsem stála před ledničkou a řešila co na večeři a druhý den s sebou na cestu do Barcelony (protože v letadle už vám prostě nedají nic a ani koupit cokoli veganského na nízkorozpočtových linkách je zatím utopie). A protože cibule je základ a pórek to jistí, začala jsem těmito dvěma zárukami dobré chuti.

Zvláštní je, že mi od mládí chutná pórek mnohem víc, když je na kostičky, než když je na proužky. Nejspíš je to stejné jako to, že houska chutná jinak než rohlík i když jsou umotané ze stejného těsta.

Dále jsem objevila žampióny a uzené tofu. Žampióny na větší kousky a tofu naopak na kostičky. Ty jsem přidala k cibuli a pórku první, aby se pěkně opekly. A když začaly mít hezkou barvu, tak jsem tam šoupla žampiony. Dobrá rada: 2 – 3 žampiony si nechte bokem, použijete je až ke konci.

Koření co dům dal, u mne dnes toto.

A protože směs měla být i do tortill, potřebovala jsem tam nějakou kukuřici. A v kombinaci s fazolemi je to luxus. Navíc s tomatovou omáčkou. Pokud budete dávat jen samotnou kukuřici, určitě přidejte passatu nebo nějakou dobrou bbq omáčku.  Dále jsem přidala cca dvě lžíce sójové omáčky.

Prohřála jsem to celé společně a po ochutnání ještě trošku dokořenila. Do tortill mám ráda, když to má trošku říz.

Třetinu směsi jsem si v této fázi oddělila do krabičky.

Zbytek jsem podlila – vypláchla jsem plechovku, protože fazole a kukuřice byly naložené v tomatové omáčce. Přidala ovesnou smetanu. A jeden tajný fígl – ty tři žampiony, které jste si na začátku dali bokem nakrájejte na plátky tak 2 mm silné a dejte je do omáčky jen na chvíli prohřát. Mají úplně jinou chuť, než ty co se vařily déle…

Jako přílohu jsem zvolila gnocchi. Ty jsem tedy koupila a jen uvařila v osolené vodě.

Večeře pro dvě osoby hotová.

Druhý den ráno jsem na tortillové placky nandala směs z ledničky, trošku bbq omáčky a nakrájený římský salát a rajčata…. Zabalila a ještě zamotala do alobalu… a super jídlo na cestu je hotové…..

A tenhle článek jsem pro vás napsala ve vlaku do Prahy a zveřejnila na letišti… ať žijí technologie 🙂

Prostě zabaleno do tortilly.