Jak víte, tak se čtyři roky stravuji čistě vegansky a tak i na podobných výletech, jakým byl ten do Izraele, musím řešit, co budu jíst. Tentokrát jsem se na to připravila celkem podrobně, už při studování bedekrů jsem se dočetla, že rozšířeným pouličním jídlem je falafel a hummus, mé dva velmi oblíbené pokrmy z cizrny.

A bedekr nelhal, opravdu se zde dali sehnat téměř na každém rohu, a protože v Izraeli není nejlevněji, měla jsem radost, protože pita chleby plněné falafelem, zeleninou a zalité tahini omáčkou (jedla jsem tu asi nejlepší, co jsem kdy ochutnala) byly o polovinu levnější než ty masové. Nejlevnější jsme měli za 7 šekelů (tj. 42,- Kč) a nejdražší za 15 šekelů. Chuťově vyvážené a moc dobré. Jen se omlouvám, že na fotkách jsou vždy nakousnuté, ale jinak by nebylo vidět co je uvnitř.

Ani s hummusem se bedekr nespletl. A tak jsme ho konzumovali se zeleninou a pita chleby, které se daly koupit čerstvě vytažené z pece. Dále jsme si užívali skvělé zeleniny a ovoce. Například nás překvapila velikost salátových okurek. Byly malé jako naše nakládačky a krásně křupaly. 

Jedni z našich hostitelů nám říkali, že je v Evropě překvapila velikost a hlavně bezchutnosti našich salátových okurek. A my jim museli dát za pravdu. Tyto okurky jsou výsledek šlechtitelských úspěchů Izraele, stejně jako cherry rajčátka. A nedílnou součástí našich nákupů byly i olivy, protože ty prostě milujete nebo nenávidíte a já jsem moc ráda, že jsem jim před pár lety přišla konečně na chuť a teď je miluji.

V Jeruzalémě určitě doporučují jídlo obstarávat na tržnici, u zastávky tramvaje Mahane Jehuda. Kromě čerstvého pita chleba, spousty zeleniny a ovoce si zde můžete dát i skvělou kávu, nejrůznější pečivo a koláčky, z nichž mnoho druhů je vegan, ale na druhou stranu nic zdravého, příšerně sladké, ale moc dobré. A také chalvu tu seženete v mnoha příchutích. Prostě ráj pro oči. Snažila jsem se natočit i video, tak snad se budete kochat také.

Najdete tu i pestrou nabídku koření, čajů, různých snídaňových směsí, které se míchají a praží přímo na místě, ale také spoustu druhů ovoce sušeného, včetně mých oblíbených medjoul datlí, které chutnají jako karamel.

Je to prostě pastva pro oči, uši i jazyk – prostě tu tržnici musíte vnímat všemi smysly. Může si tu dát i kávu či menší jídlo. Můžete poprosit o ochutnávku. Mne osobně překvapily rýží plněné vinné listy a také cherry rajčata naložená nasladko.

Doporučení – kupujte tam, kde mají digitální váhu a vidíte na ní, bohužel se nám poprvé stalo, že nás lehce „natáhli“, ale to je prostě zkušenost – a co si budeme povídat – tady to bylo o pár šekelů, v Praze to dokáží v centru mnohem hůř.

Také jsem si vyzkoušela vařit. To je součást našeho cestování přes couchsurfing, nabízíme hostitelům uvaření večeře. Hned v prvním domě jsem měla štěstí. Všech šest jeho obyvatel byli vegani. Ne náhodou, ale záměrně. Protože židé musí dodržovat tzv. košer jídla. Tj. odděleně připravovat mléčné výrobky a maso, mít na ně zvlášť nádobí a dokonce dvě ledničky, tak se tito mladí lidé rozhodli, že budou vegané, aby nemuseli úzkostně hlídat jak skladování, tak přípravu jídel.

Na tržnici jsme nakoupili zeleninu, brambory a batáty a uvařila jsem jim něco jako bramborový guláš, jen ze zeleniny. Martin udělal základ – svou oblíbenou karamelizovanou cibulku a já dotáhla do finále…. Problém byl, když jsem ho chtěla trošku zahustit, protože neměli ani mouku, ani škrob. Ale nakonec našli mouku z červené čočky. Což bylo super, protože jsem tím do jídla dostala i bílkoviny. Stále se ptali, co to je za jídlo. Trošku jim to při přípravě připomínalo ratatouile. Ale při servírování byli lehce zdrženliví, protože moc neznají omáčky. Ale po prvním ochutnání si přidávali a na konec v hrnci zůstalo jen na dně a i o to se hlásil jeden z nich, že si vezme do práce druhý den. Měla jsem radost. Společné jídlo sbližuje….

Druhou večeři jsem vařila v Tel Avivu v rodině, kde měli malou holčičku. Cestou jsme nestihli nakoupit nic s sebou, ale Hagen říkal, že to není problém. Otevřel špajz a ledničku a říkal, že mohu použít, co najdu. Moc zeleniny jsem nenašla, nepočítám-li cibuli a zbytek hlávky zelí a pórek. Ale našla jsem spoustu luštěnin, některé uvařené, některé namočené. Plus sugo a koření. Než umyli a uspali dcerku, měla jsem večeři hotovou. Mám štěstí, že se v cizích kuchyních za chvíli cítím jako doma. A tyhle výzvy mne opravdu baví.

A poslední velké překvapení bylo na letišti v Tel Avivu cestou zpět. Zbylo nám pár šekelu a odlétali jsme až před polednem a tudíž jsme si před gatem chtěli dát něco k jídlu. Už jsem se smířila s tím, že to bude jen nějaké ovoce či zelenina a ejhle. Přímo snídaňové vegan menu. A bylo to výborné, všechno.

Takže takhle jsme se nějak stravovali v Izraeli a příště vám povím něco o krásném městě Jeruzalém.