V článku o AirBnb jsem slibovala, že vám prozradím, jak se cestuje přes couchsurfing. A protože jsme v Izraeli řešili ubytování hlavně přes tento systém, tak je k tomu prostor právě nyní. Ke couchsurfingu mne přivedl syn, který díky tomto systému, kde nabízíte lidem z celého světa přespání u sebe doma na gauči (odtud ten název), posteli, matraci, prostě někde, kde máte doma volné místo, poznal spoustu zajímavých lidí a míst. Celý systém funguje zdarma. A samozřejmě můžete stejným stylem poptávat ubytování ve světě vy.

Někdy se vám to podaří, někdy ne. Můžete každý týden poslat deset poptávek. Pokud sami ubytujete hosta v rámci tohoto systému, získáte verifikaci a můžete po dobu tří měsíců poptávat neomezeně. My jsme tímto způsobem ubytovali například manželský pár z Koreje a byla to zajímavá zkušenost.  Je dobré být v systému aktivní v obou pozicích – tj. i jako ubytovatel. 

Díky tomuto systému jsme měli možnost bydlet v Jeruzalémě v komunitním bytě (žilo zde šest mladých lidí, někteří studovali, někteří pracovali). Spali jsme na zastřešeném a částečně zaskleném a zasíťovaném balkóně a měli k dispozici sdílenou koupelnu.

Obyvatelé domu byli milí a dozvěděli jsme se spoustu zajímavého ze života běžných Izraelců. Dům byl kousek od zastávky tramvaje a dostali jsme i rady, kde se dobře najíst, nakoupit v tržnici a co určitě vidět. Ráno nám náš hostitel Lapid ukázal i kde si dát nejlepší kafe a koupit nejlepší hummus.

Zajímavé je, že Lapid zatím tento systém nevyužil jako cestovatel, ale po dohodě s ostatními obyvateli komunitního bytu nabízí jen ubytování, aby poznal lidi z celého světa. Na stěně mne zaujal jeden obraz, který prý namaloval jeden jeho kamarád… moc se mi líbil a tak jsem si ho musela vyfotit 🙂

Další ubytování jsme řešili opět přes AirBnB, protože u Mrtvého moře moc couchsurferů nebydlí. Navíc jsme na palestinském území chtěli bydlet bezpečně. Proto jsme vybrali ubytování v kibucu Kalia.

Kibuc je původní komunitní systém bydlení a spolužití, který vznikal v první polovině dvacátého století a obyvatelé – kibucníci – si zajišťovali veškeré potřeby vlastními silami. Kibuc Kalia tímto systémem funguje dodnes. Je to v podstatě oáza uprostřed vyprahlé země, obehnaná plotem, vjezd je přes bránu, kterou střeží sličná vojanda se samopalem. Občas ho vyměnila za kytaru, která jí slušela více 🙂

Bydleli jsme u paní keramičky, v příjemně zařízeném pokoji se samostatným vchodem ze zahrady, vlastní koupelnou a klimatizací. Ta se tady hodila, přes den bylo 38st ve stínu a v noci to moc neklesalo. Celý kibuc byl krásně upravený, obyvatelům poskytuje veškeré pohodlí pro život. Automobily parkují na parkovištích na okraji a po kibucu se jezdí elektrovozíky (takové jaké znáte z golfových hřišť).

Poslední naše ubytování bylo v Tel Avivu, opět přes couchsurfing u mladé rodiny s malou holčičkou. Tento způsob bydlení umožňuje poznávat úplně obyčejný život v té dané zemi. A protože bydlíte zdarma, je dobré hostitelům přivézt malý dárek – my vozíme naše domácí mýdlo a šperk z mé dílny a také nabízíme, že uvaříme večeři.  Je to pro mne výzva a ty mám moc ráda.

A o jídle si povíme zase někdy příště, protože to je pro mne velké téma, jak víte 😉