Původně jsme měli v plánu si půjčit v Tel Avivu auto, ale díky přednášce pana Radka Hejreta mi došlo, že to není zrovna dobrý nápad. Řekl mi, že vhledem k tomu, že chceme jet i na palestinské území – tj. do Betléma a k Mrtvému moři, tak je riskantní tam jezdit autem s izraelskou poznávací značkou. A navíc mne uklidnil, že místní doprava je v Izraeli celkem pohodlná a oproti půjčení auta i levná. A v obojím měl pravdu.

Nicméně musím velice pochválit domácí přípravu, kterou dopravě Martin věnoval, protože bez toho by to tak snadné nebylo. Nejvíce čerpal z tohoto serveru (takový izraelský IDOS)

 A tady je pár našich zkušeností.

Z Tel Avivu se nejrychleji dostanete do Jeruzaléma autobusem 485, který má zastávku u východu 23 ve druhém patře terminálu číslo 3 a stojí 16 šekelů na osobu. Jízdenka se kupuje u řidiče a tady je dobré mít připravenou hotovost. Autobus je klimatizovaný a má i wifi a USB zásuvky. Bohužel ne vždy fungují. Jezdí v každou celou hodinu, ale může se stát, že má zpoždění (což byl náš případ).V Jeruzalémě jsme nejvíc využívali tramvaj. Jezdí zde jediná a má číslo 1. Zastávku má u autobusového nádraží a jízdenky koupíte v automatu, kde se dá platit kartou. Až později jsme zjistili, že se dá koupit výhodnější jízdenka na 10 jízd, kterou bychom určitě využili. Jedna jízda stojí 5,90 šekelů a 10 jízd tuším stálo 49 šekelů. Jízdenku v tramvaji označíte ve strojku. Na označení nezapomeňte, kontrolují to tu poctivě, potkali jsme dvakrát revizory za jeden den. Tramvaj je moderní, jezdí v Jeruzalémě pouhých šest let. Názvy stanic hlásí hebrejsky, arabsky i anglicky a navíc se zobrazují.Na ulici, po které jede tramvaj nejezdí automobily, pouze občas potkáte policejní motorku. Z Jeruzaléma do Betléma jsme jeli autobusem číslo 231 arabského dopravce. Ten jede z autobusového nádraží, které najdete, když vyjdete Damašskou bránou a dáte se doleva. My ho trošku hledali, ale nakonec našli. Jízdenka stála  7 šekelů.

Doveze vás na autobusovou zastávku na okraj Betléma a dál už musíte pěšky (necelý 1 km) nebo si vzít taxi (což nám přišlo zbytečný) a cestou zpět zažijete takové malé deja vous – projíždíte kontrolou – check pointem, kde to vypadá jako u nás kdysi na hranicích, když jsme byli za železnou oponou. Muslimky si dokonce vystoupily a ukazovaly vojákům nějaké průkazky, do busu nastoupila vojanda se samopalem a prohlížela si osazenstvo a od někoho chtěla i pas. My jsme asi vypadali jako turisté na první pohled, takže nás přešla. Jak často jezdí ten bus netušíme, ale prostě jsme přišli a stál tam a když jsme v Betlémě šli zpět na zastávku, tak tam zase stál – odjíždí ze stejného místa, kam přijedete.

„

Z Jeruzaléma do kibutzu Kayla (tj. k Mrtvému moři) jsme jeli busem dopravce Egged  – což je největší dopravce v Izraeli, jeho zelené autobusy potkáte na ulicích nejčastěji. Opět klimatizace, wifi a usb vstupy. Tady dokonce fungovaly. Je to linka 486 a nejezdí zas tak moc často, tak je dobré si zjistit, kdy přesně jede na jejich stránkách. Za 45 minut jízdy pouští jsme zaplatili myslím 21,50 šekelů . Stejný bus jsme využili i na cestu zpět do Jeruzaléma, a respektovali jsme upozornění, že bus může jet i dřív, prý až o 15 minut. Nakonec jel dříve o 5 minut.

Z kibutzu Kayla k moři nás částečně svezla paní, u které jsme bydleli na AirBnB, ale taky jsme stopovali. To byl prima zážitek. Jednou jsme stopli polský manželský pár, který tam byli na dovolené a podruhé černocha v autě s izraelskou značkou a jarmulkou na hlavě. Z Jeruzaléma do Tel Avivu jsme jeli opět autobusem dopravce Egged. Protože byl čtvrtek, tak s námi v buse jelo spoustu vojáků domů na víkend. V Izraeli víkend v podstatě začíná už v pátek. Vojáci byli ozbrojení, což je tady normální a proč a jak jsem to vnímala napíšu někdy později.Po Tel Avivu jsme se dopravovali vlakem. Vlaková stanice je od autobusového nádraží asi 500 m – pohodlně se dá přejít. Důležité je vyjít z nádraží ven na ulici Levinsky a pak už rovně.

Jízdenky stojí 8,50 šekelů,  kupují se buď v automatu, nebo u okýnka a označují se v turniketu. Vlaky jsou moderní, opět klimatizace, wifi a hlášení i v angličtině. Vlak jede i na letiště, a pokud má výluku, jak jsme to zažili my (kvůli dostavbě rychlovlaku), tak náhradní bus je dobře značený (tj. i v angličtině).

Pár zajímavostí: autobusové nádraží v Jeruzalémě i Tel Avivu je na střeše obchodního domu – což pro Budějičáky není nic nového 🙂 Odjezdy autobusů jsou z nástupišť, která jsou dobře značená a dokud k nim nepřijede autobus, tak se neotevřou.

Na informacích vždy někdo mluví anglicky a poradí. Světelné tabule jsou přehledné. Spoje mezi Jeruzalémem a Tel Avivem jezdí pravidelně a často. A brzy snad začne jezdit i rychlovlak, který se staví a původně bylo plánováno, že vyjede v dubnu 2018, což se nestalo. Ale můžete se podívat na zajímavou reportáž na ČT1.

Při vstupu na autobusová nádraží i vlaková nádraží jsou všude bezpečnostní rámy na kontrolu kovu a tunely, kterými musíte nechat projet zavazadla. Tak jako to je na letišti. Je to zde normální a za chvíli si na to zvyknete. 

Přeprava místní dopravou byla pohodlná, proti půjčení auta mnohem levnější a hlavně jsme nemuseli řešit parkování apod. Autobusy i vlaky jsou moderní a cestování jimi je příjemné.

A jak jsme bydleli? Kde jsme hlavy složili? O tom zase příště……