Do Phuketu z Panwy můžete jet kromě taxi, které usmlouváte na nějakých 300Bth, i místním busem.
Ten jezdí od rána do 16h, nemá pevné zastávky, ani přesné časy, pouze počkáte a když jede, tak se na něj mávne. Cena je 30 – 40Bth za člověka a vypozorovali jsme, že to není turistická cena, protože s námi jeli i místní a platilo se přímo na korbě a platili stejně jako my.
Výstupní stanice v Phuketu je přímo u ranní tržnice, díky tomu lehce poté najdete i odjezdové místo. Jen si pamatujte, že jede pouze do 16h.
To jsme první den nevěděli, tak nám ujel. Ale pokud bychom odjeli z Phuketu již v 16h, tak bychom nemohli obdivovat ulici plnou galerií, což byl opravdu skvělý zážitek. Takže jsme vůbec nelitovali taxíku, který jsme museli vzít na zpáteční cestu.
Opět jsme se po městě pohybovali díky offline mapě, kterou měla Dominika v mobilu. Spousta domečků tu vypadala, jako by je někdo vyskládal před mnoha lety z dětské stavebnice.
Panwa je hlavní město ostrova, chvílemi v něm máte pocit, že jste opět někde kolem Khao san Road… prostě to město má úžasnou atmosféru. Ale tady opět upozorňuji, že já a Dominika tohle asi vnímáme jinak, protože můj manžel tuto atmosféru vůbec neocenil:-) (píši to sem záměrně, protože mi říkal, že třeba někoho navnadím a on pak bude zklamaný…). Tudíž vězte, že čtení mého cestopisu je na vlastní nebezpečí a pokud máte v sobě trošku toho skepticismu, tak se vám třeba bude Thajsko zdát špinavé, hlučné, zmatené….:-)
Nevím, zda 24.12. byl den svateb, ale v ulicích Phuketu jsme potkali tři páry, kteří se zvěčňovali na svatební fotky… nejdřív jsme mysleli, že třeba fotí nějaké šaty do časopisu, ale po dotazu jsme se dozvěděli, že se jedná o skutečné svatební páry.
Opět tu fascinovaně pozorujete důmyslnou elektroinstalaci, která se kromě jiného stala také námětem obrazů jednoho z místních umělců.
Bohužel už netuším, jak se jmenovala ulice, kde je jedna galerie vedle druhé, ale pokud počkáte na Phuketu do setmění (tj. cca kolem šesté) tak je objevíte stejně jako my… je to kousek od velkého kruháče… 🙂
Přes den totiž vypadají jako garáže, ale večer vytáhnou vrata a vy můžete obdivovat obrazy, sochy apod. a často i koukat umělcům pod ruce. Byly jsme s Nikou jako u vytržení….
Protože se mi nevejdou všechna díla do článku, udělala jsem na ně malou galerii na FB…. Nicméně musím vypíchnout umělce, který maloval na hedvábí – klasicky voskem místo kontur… Poté hotové hedvábí napínal na malířská plátna a podsvěcoval… Tohle prostě musíme doma zkusit.
Viděli jsme linoryteckou dílnu, kde jsme si mohli prohlédnout jak hotová díla, tak linoryty… zastesklo se mi po těch krásných linech, do kterých jsem ryla jako malá v ZUŠ.
V nějaké takové umělecké škole jsme také měli možnost se porozhlédnout, malovali tam děti i dospělí a my jsme si tři jejich obrázky po 20Bth (což je nějakých 13,- Kč) koupili. Dominika prohlásila, že ona by svoje kresby za tak nízkou cenu v žádném případě neprodala. Jednoho sloníka si necháme a ty dva budou dárečky. Jen jim doma přidáme pěkný rámeček.
Všichni umělci byli hrozně milí, někde byla celá rodina, jinde dělali umělcům společníky kočky a psi. Prostě nádherně strávený štědrý večer. Dominika si ještě koupila v místním papírnictví olejové pastely Pentel 🙂
Zpátky na Phuket jsme dorazili kolem deváté, tak akorát se vypravit na večeři, o které jsem vám psala včera.
Já a Dominika jsme se ještě na Phuket vrátily 26.12., abychom zajistily přepravu na Phi Phi. Ale o tom více v dalším pokračování.
Vlog
