Vlog
 |
V hlavním městě Thajska žije oficiálně kolem osmi miliónů lidí. Osobně si myslím, že jich tu musí být ještě víc…. Prostě taková celá Česká republika v jednom městě. Bangkok má dvě letiště. My jsme přiletěli na letiště Suvarnabhumi. Když jsme poté odlétali na Phuket, tak jsme letěli z Don Muang. |
 |
Po příletu si můžete z letiště vzít taxi, ale já jsem se dočetla, že se do města můžete dostat i metrem. Takže jsme volili tuto variantu. Naštěstí bylo vše dobře značeno i latinkou, do města vedly dvě nadzemní dráhy – dražší červená, která jela přímo a levnější modrá, která zastavovala. Asi dobře tušíte, že jsme zvolili modrou. Vchod k metru je přímo z letištní budovy. Já tomu sice říkám metro, protože vagóny tak vypadaly, ale správně se to jmenuje Rail Link (City Line). |
|
 |
Za 35Bth jsme si koupili jízdenky. Jízdenka je vlastně malé plastové kolečko, které při vstupu přiložíte na sloupek, a otevře se vám vstup a při výlezu z metra jej vhodíte do otvoru a opět se vám otevře východ. Nikde tudíž nevidíte válející se jízdenky. Místní mají čipové karty, které jen přikládají. | |
 |
Metro je moderní a čisté. Je to nadzemka, takže se můžete kochat pohledem ven. Zajímavé je, že na nástupišti jsou prosklené stěny s posuvnými dveřmi, které se otevřou, až když přijede vlak. Tudíž se nikdo nemůže dostat do kolejiště. Stejný princip jsme zažili i u metra v Dubaji. Díky metru, které nás zavezlo na Ratchaprarop a následnému taxi (o dopravních prostředcích v Thajsku budu psát samostatný článek, protože to za to stojí J) jsme se dostali na první místo našeho pobytu přímo u Khao san road. Malý penzion přímo na rušné třídě. |
|
 |
Této čtvrti se říká také baťůžkářská, je kousek od všech nejznámějších památek a je to takové malé tepající turistické srdce Bangkoku. Žije to tu celou noc, takže pokud máte lehké spaní, tak se tu moc nevyspíte. Ale za tu atmosféru to stojí. Ulice jsou plné stánků, masážních salónů přímo na ulici, tetovacích salónů, hraje tu ze všech stran hudba – nejvíc Bob Marley, který si to tu prý také velice oblíbil. Co vás na začátku překvapí, ale časem to vezmete za své je, že se v Thajsku často zouvá – například tady se zouvalo už dole v recepci, někde se zouvá i před obchodem, masážním salónem, ve většině chrámů… proto pochopíte, že jediná vhodná obuv jsou žabky, protože ty máte zuté hned J |
|
 |
Na Khao san road je spousta stánků s oblečením, takže jsme si také něco málo pořídili. Dominika se vyladila kompletně do „slonova“. U stánků je dobré smlouvat, někdy se vám podaří usmlouvat třetina i více původní ceny. Byť má oblečení „světové značky“, tak počítejte s tím, že kvalita odpovídá ceně J Nicméně já jsem si koupila šatičky na ramínka za pouhých 250Bth (170 Kč) a utahala jsem je po celou dobu pobytu opravdu maximálně. Sice je to na nich už vidět, ale posloužily skvěle. |
|
 |
Na každém kroku vás lákají na nejrůznější pokrmy, nápoje, dobroty. Jídlo v Thajsku je lahodné a je jedno, kde si jej koupíte, zda na ulici či v restauraci. Jídlu určitě věnuji také samostatný článek, protože si to zaslouží. Jediné, co jsme neochutnali, byl nejrůznější hmyz. Cvrčci v čokoládě nebo smažení červi a podobné pochoutky… Ani jsem vám nabízené pochoutky nevyfotila, protože i za fotku chtěli místní zaplatit…. |
|
 |
Co vás nejen na této ulici, ale i v celém Thajsku, šokuje je jejich elektroinstalace. Stovky kabelů natažených ve vzduchu, různě se proplétajících… Člověk žasne, že to tu funguje, protože stále máte pocit, že tu instalaci prováděl Pat s Matem. Navíc, když si představím, že v období dešťů na to prší, tak zůstává rozum stát. Ale jak vidno, asi to funguje. A když se nějaký přeruší či poškodí, tak jej asi nesundají (ani se jim nedivím, protože vymotat ho z toho chumlu by byl nadlidský úkol), ale přidají další kabel. |
|
 |
Co se Thajců týče, kromě toho, že jsou velice milí a klidní, tak jsou i většinou plaší. Takže pokud vás na ulici sám osloví Thajec a bude vám chtít pomáhat, tak se v 90% jedná o tzv. naháněče… buď vás bude chtít přesvědčit o nějakém výletu, zavést vás na nějakou tržnici apod. Ale nebojte, dělají to takovým klidným a milým způsobem, a když je stejně mile odmítnete, tak je to v pohodě. V Thajsku se vůbec snažte vše vyřešit v klidu a s úsměvem na rtech, protože křičení a vztek berou Thajci prý špatně…. |
|
 |
Na druhou stranu, pokud vy sami někoho oslovíte a požádáte o pomoc, tak se vám bude snažit pomoci, i když nebude umět anglicky ani slovo…
|
|
 |
Další díly: 5. díl – Bangkok – plavba po řece a Ležící Budha |
|
 |
||
 |
