Lepím, lepíš, lepíme…

Moji dceru Dominiku většina z mých stránek znáte…. tak trochu méně známé je, že mám ještě třiadvacetiletého syna Daniela, který s námi už tak trochu nebydlí, protože studuje architekturu v Praze a tam je mnohem více než doma. 

Nicméně tento víkend byl trochu výjimka, protože je odpovědný volič, přijel domů, aby dal hlas svému kandidátovi…. 

Původně to mělo být jen na otočku, protože jsem slíbila, že ho odpoledne vezmu do Prahy, jelikož jsem plánovala víkend s kamarády v Jablonci nad Nisou…. 

Nicméně člověk míní, příroda mění… dva z mých kamarádů, kteří měli být se mnou v JBC onemocněli a tak jsme akci zrušili a přesunuli na jindy. 

Dan ale trval na tom, že odvolit přijede….. mám radost, že můj syn není lhostejný. Syn dal hlas Karlovi (záměrně nepíši příjmení, protože ho nechci komolit :-)), já s manželem jsme své hlasy rozdělili mezi ženy. Oba jsme měli pocit, že by ženská energie na Hradě pomohla. 

Možná si teď pomyslíte, že jsme své hlasy vyhodili…. ale já si to nemyslím. Po dlouhé době jsem volila opravdu podle svého nejlepšího svědomí a vědomí a měla jsem ze svého hlasu paní Táně opravdu radost… nevolila jsem menší zlo, ale větší dobro….  nicméně asi náš národ ještě není připraven, aby mu vládla žena a dobro :-))) 

V druhém kole dostane můj hlas menší zlo – tj. pan kníže…. sice mu moc nerozumím, ale na druhou stranu je to alespoň důstojný pán narozdíl od druhého kandidáta, který se netají tím, že si rád přihne…. 

A když už byl Dan doma, nabídli jsme mu, že mu s jeho projektem, kvůli kterému se chtěl obratem vracet do Prahy, protože ho ve středu musí odevzdat, pomůžeme. 

Jednalo se o výrobu makety domu, jehož projekt je tématem jeho ročníkové práce (nebo jak se to jmenuje :-)) 

Naposledy jsem sice nějakou maketu lepila, když mi bylo asi čtrnáct a bylo to něco z ABC (pro mladší ročníky – ábíčko byl jediný časopis pro děti v minulém režimu, který přinášel trochu kreativity :-)) 

A tak jsme se s manželem vrátili do dob dětství :-)) 

Dan přepočítával (stavěl v měřítku 1:200) svůj projekt, kreslil jednotlivá patra, řezal je z kartonu…. 

Na řezání se skvěle hodila moje podložka na patchwork a skalpel…. 

V pátek odpoledne, když jsme začali a já viděla tu spoustu dílků a dílečků jsem nevěřila, že to dáme do soboty poledne, kdy chtěl Dan odjet, protože ještě musí v Praze udělat spoustu dílčích obrázků, nákresů, výpočtů apod., udělat…. 

Navíc chtěl všechna okna projektu původně prořezávat… 

To jsme mu rozmluvili. 

Navrhla jsem okna udělat z lehce stříbrného papíru (koupeno na výrobu alba :-)). Sice protestoval, že okna jsou většinou na projektech tmavou barvou, ale efektní tmavý papír jsme doma něměli… takže vzal zavděk tímto. 

A na mne bylo nařezat a nastříhat spoustu těch malých pidiokýnek… ono naměřit 3,5mm je opravdu umění 🙂 

Hodně mi pomohla řezačka, takže to zas tak křivé nebo nepřesné nebylo…. 

V pátek jsem odpadla po půlnoci. Manžel se synem však řezali a připravovali dílky až do dvou. 

V sobotu měl manžel s dcerou naplánované lyže a tak odjeli a já se synem jsme ráno opět zasedli k projektu. 

Další měření, řezání, ohýbání, lepení…. 

Neuvěřitelné kolik dílků takový model má. 

Pro ty, které by zajímalo co to je, tak je to synův návrh domu pro seniory. Měl nějaké zadání, myslím, že se mu ho povedlo moc hezky splnit, sama bych se do takového domu na stáří klidně nastěhovala… všechno tam má svůj smysl a opodstatnění… a nejvíc se mi líbí veliká společenská místnost s velikými okny (tj. skvělým světlem) pro tvoření jak dělaná a z ní východ na obrovskou terasu na střeše domu…. 

Průběžně jsme se posilovali kávou a něčím sladkým… upekla jsem na víkend muffiny a tvarohový dezert s malinami (dva moučníky proto, aby něco zbylo a mohl si Dan odvézt do Prahy :-)) 

Na lepení používáme rychlé lepidlo na dřevo přelité do lahvičky na kontury. To byl můj nápad a syn to ocenil, protože minulý projekt nanášel lepidlo štětečkem a prý to byla jednak děsná práce, několik ztuhlých štětců, upatlané vše…. Lahvička na konturu se osvědčila skvěle, dovolila nanést lepidlo jen na hrany kartonu a lepit vše čistě…. 

Takže doporučujeme dál…. 

PS. Rychlé lepidlo na dřevo má výhodu, že zasychá opravdu rychle… ale na druhou stranu to chce pracovat přesně, protože dodatečná náprava je již celkem obtížná…. 

Manžel s dcerou se vrací z lyží. My stále nemáme hotovo. Chceme to stihnout tak, abych pomohla ještě synovi model vyfotit svou zrcadlovkou, protože součástí projektové dokumentace mají být i fotky modelu… 

Manžel se opět přidává to našeho rodinného teamu a lepí okénka… je jich nekonečně mnoho :-)) Hodiny kvapí a světla začíná ubývat. 

Vzdáváme to, světlo nám prostě dnes už nevyjde. 

Zkoušíme to venku, ale i s delší expozicí je už světlo nanic…. 

Syn si bude muset udělat v Praze fotky svým foťákem. 

Zkouším pár fotek s umělým světlem, ale není to ono…. 

Nicméně mám radost, i když jsme nestihli fotky, tak model je hotový. Zálibně koukám na tu nižší střechu a představuji si tam zeleň, slunečníky, stolečky, lehátka, květiny…. 

Uklízíme binec a syn se balí a odjíždí do Prahy. 
Práce na projektu je ještě spousta.

Chvílemi si povzdechne, že si vybral náročný obor, jelikož spolužáci na jiných školách už třeba mají všechny zkoušky a on jen pár zápočtů a mnoho desítek hodin strávených nad projektem.

Dodávám mu pozitivní energii…  

Hlavně opakuji, že tu školu nedělá kvůli nám, ale kvůli sobě, že nám stačí, když bude šťastný a bude dělat co ho baví.

Občas jsou věci, které nás baví a záleží nám na nich, náročné.

Vzpomenu si na vtip, který mi syn říkal vloni.

Prý proč se studenti architektury těší na Mikuláše….. no už jen jednou se vyspí a budou vánoce 🙂

Odjíždí a slibuje, že bude i spát….  ale ještě v půl jedné řešíme po mailu nějaké nápady ohledně prezentace projektu.  

V neděli si přispím a k obědu trošku experimentuji – měla jsem chuť na něco bezmasého a vymyslela jsem slané muffiny. Dcera už ve fázi, když viděla jak je připravuji, odmítla a udělala si toast. Alespoň salátem z pekingského zelí a mrkve nepohrdla. 

Občas se experiment nezdaří…. chuťově to nebylo špatné, ale konzistence zůstala tak trošku blátivá (asi moc sýra v těstě) a vůbec nešla sundat papírové košíčky… (a košíčky to nebude, protože včera ze sladkých muffinů šly dolů krásně). 

No není každý den svátek – vytvářím vzpomínkovou koláž a mažu fotky z foťáku 🙂 

S manželem se docpáváme salátem. 

Zbytek neděle upravuji fotky, snažím se dodělat fotoknihu z naší dovolené v srpnu, kterou mám rozdělanou už několik měsíců (a opět nemám pocit, že už to má formu, kterou chci poslat k tisku), dočítám Tajnou knihu od I.Obermannové, trošku pracuji a také se raduji z vánočního kaktusu, který se probral trošku pozdě, ale přeci…. 

A je neděle večer….. 

tak takový byl náš víkend… proč jen mám pocit, že utekl tak rychle??