Mám ráda výzvy – a když mne moje kamarádka Smiduška požádala o pomoc s malbou na zeď, ráda jsem ji přijala, byť  s touto technikou nemám doposud žádné velké zkušenosti (pominuli pár mráčků v synově prvním pokojíku a jeden malý pokus o slony). A pokud se i vy chystáte něco na zeď namalovat, myslím, že pár našich postřehů z práce nebude od věci….

		Obrázek, který má Smiduška jako logo na svých stránkách jsme si díky projektoru připojenému k počítači, promítly na zeď. Tenkými linkami tužkou jsme si naznačily základní linie.
		Záměr byl malovat pouze tónovacími barvami na zeď – zdály se nám jasné, zářivé – prostě přesně takové jaké jsme potřebovaly. Potřebné odstíny jsem domíchala do kelímků, které jsme si očíslovaly stejně jako políčka na předloze.
		A daly jsme se do malování. Já jsem dostala svěřen nápis. Maličko jsem si upravila originál, aby byl nápis čitelnější a hlavně dobře namalovatelný.
		Pak se ale dostavil zádrhel číslo jedna…. zapomněla jsem vám totiž prozradit, že Smiduška je nejen vtipná, ale hlavně dokonalá… a dokonalost vyžaduje i kolem sebe a když zjistila, že tenká linka tužky je vidět pod žlutými a oranžovými barvami rozhodla se celou kresbu tužkou vygumovat a nadále malovat jen podle promítnutého obrazu.
		Je vygumováno a pokračujeme v malování. Světlé odstíny špatně kryjí a jsou stále flekaté. Je nutné tedy dělat více tenkých vrstviček.
		Tady je vidět jak je promítáno na zeď…. noťas připojený na projektor… jednoduché a přitom geniální.
		Jen nesmí být na noťasu nastaven automatický spořič obrazovky…. protože pak musíte běhat a hýbat myší, aby vám obrázek ze zdi nemizel :-))
		A taky si nesmíte stínit – jedna druhé nebo i sama sobě třeba rukou….
		Po třech hodinách malování se dostavila krize a hlad… vyřešila to dovážková služba :-))
		A jede se dál… takhle to vypadalo asi po čtyřech hodinách malování….
		Na vystínování jsem si namíchala černou tónovačku do bílého primalexu…. a zjistila, že když je v barvě bílý základ kryje o 100% lépe než samotná tónovačka….
		Já už bych asi do další vrstvy nešla, ale Smiduška zavelela, že to musí být dokonalé a tak jsem domíchala všechny barvy s bílou a jelo se další kolečko…. a opravdu to krylo krásně….
		Sluníčko venku už pomalu zapadlo (celkem jsme s malou pauzou malovaly šest hodin), ale sluníčko – resp. slunečnice na zdi zářila….
		A ještě maličko s odstupem….