Nápad na obalení konce držáku lžičky není žádná novinka – tuším, že první lžičku jsem vyrobila chvíli poté, co jsem se před lety s polymerovými hmotami setkala poprvé a zjistila, že se připékají na kov, pokud je na něj hodně přimáčknete. Od té doby jsem vyrobila spoustu lžiček, protože jsou skvělým dárkem pro kamarády…. 

Kromě lžičky budete ještě potřebovat polymerovou hmotu – Fimo nebo Prémo či jinou….  Způsobů potahování je spousta, ale asi nejefektnější je potahování předem vyvzorovaným motivem. Jak na výrobu válečků s nějakým motivem se koukněte do tohoto článku, najdete tam spoustu rad a inspirací.

Poté již stačí válečky nařezat na cca 2mm silná kolečka, poskládat je na fólii (jedná se o rozstřiženou kancelářskou eurosložku), překrýt vrchním kusem fólie a převálet (válečkem, skleničkou apod) tak, aby se jednotlivé dílky spojily.

Poté položte konec lžičky na polovinu hmoty a druhou ji překryjte. Aby jste se vyhnuli nechtěným otiskům prstů, spojujte ještě přes fólii.

Další možností je použit kvádříku vzniklého díky extrudéru. Zde je použita jen černá a bílá, kdy vykrájená kolečka skládejte střídavě na sebe, zasuňte do extrudéru a přes čtvercový nástavec vytlačte. 

Opět nakájejte 2 mm silné plátky, protože se jedná o čtvercový tvar, není nutné rozvalování jako v prvním případě. Stačí položit vedle sebe, přiložit lžičku a přiklopit dalšími dvěma dílky.

Spojujete opět přes fólii nebo přes sklíčko – tak jak vidíte na obrázku.

A vidíte, že nemusí zůstat jen u lžiček…ozdobte klidně celý příbor. 
Další ukázkou jsou lžičky, které opět vznikly díky extrudéru, za použití kruhového nástavce. Díky tomu nevznikl kvádřík, ale váleček. Nicméně dílky tu nejsou rozváleny, ale jsou stejně jako u černo-bílé varianty jen položeny nakrájené vedle sebe a zatlačeny k sobě tak, aby zůstal zachován jejich tvar. 

Lžička jako doplněk k náramku :-))

Využití zbytku materiálu při výrobě náramku. Zbyly dva dílky a odřezky. Motiv opět připravený díky extrudéru. Odřezky jsou jen jemně stlačené k sobě a vložené do extrudéru a protlačené přes nástavec se středně velkou dírkou. Díky použití extrudéru má vytlačený „had“ v celé délce stejný průměr a protože zbytky nebyly prohněteny, je povrch „hada“ roztřepaný….

Další možnost – stejný kvádřík jako v předchozím případě – jen z boku řezáno pomocí vlnkovaného řezáku.

Naříznuté dva dílky, rozválené, obaleno, přitlaceno, seříznuto. Třetím dílkem dozdobena spodní část držáku.

Potahování lžiček pomocí vyválenho „hada“ je velice oblíbené. Když jsem ještě neměla extrudér, bylo velký problém vyválet hmotu tak, aby byl „had“ stejnoměrně silný a nepřetrhl se. Díky extrudéru a jeho nástavcům můžete vytlačit několik druhů různě silných „hadů“, záleží na tom, který z nástavců použijete. Když před vložením do extrudéru hmotu pořádně propracujete, je výsledný povrch krásně hladký, když použijete zbytky a jen je smáčknete k sobě, je roztřepaný. Obojí má své kouzlo.

Omotanou lžičku můžete již jen dozdobit třeba vykrojenou kytičkou pomocí vykrajováka nebo vymodelovat malou drobnost.

Zde vidíte použitou kovovou fólii (o ní si budete moci přečíst někdy příště) a dokončeno opět „hadem“.

Vidíte, že každá lžička může být jiná… nebo naopak můžete docela jednodušše dosáhnout šesti stejných lžiček.

Lžičky položte po dokončení na plech vystlaný pečícím papírem a upečte v el.troubě na 110st cca 20-30 minut.

 

 Hotové lžičky nedoporučuji lakovat, protože lak se nemá rád s horkou vodou – tudíž by lžičky poté nešly použít do horkých nápojů.

Výrobce sice nedoporučuje mytí zdobených předmětů v myčce na nádobí, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že ani několikaleté mytí lžiček v tomto pro mne veledůležitém zařízení na nich nenechalo žádné stopy. Určitě je důležité hmotu na lžičky pořádně přitlačit, protože by problém mohl vzniknout, kdyby mezi hmotou a lžičkou zůstaly vzduchové bubliny do kterých by se v myčce pod tlakem dostávala voda… ale jak říkám, testuji několik let a v pohodě…

PS. tyhle skvělé dlouhé lžičky jsou z Ikea a nebyly nijak drahé – doporučuji :-)) 

Výroba lžiček je skvělou zábavou i pro děti – toto jsou dvě dílka naší Niky. Žlutou dělala již před lety – je to jen obalené kouskem žluté hmoty a z modré udělané malé kuličky a připláclé.

Druhá je letošní – opět využití extrudéru.

A tady jsou mé historicky první lžičky – našla jsem jejich foto v galerii 🙂

Ty jsem ještě lakovala a až poté zjistila, že to není to pravé ořechové :-))