Pokud fotíte rádi a hodně, jistě jste se již setkali s problémem ukládání fotografií. Krabice od bot je nedůstojná vašeho umění a hotová fotoalba, která nabízí trh, mají většinou dvě malé chyby – jsou vždy jen na jeden rozměr fotografií a většinou v nich není místo na poznámky k fotografiím. A kdybych chtěla napsat zatřetí, tak by nebylo od věci vzpomenout jejich cenu…

Protože jsem chtěla své dceři kromě fotoalba vést i deník, napadlo mne spojit obé v jedno.Nejsem milovník klasických fotorůžků a tak jsem pátrala po fotoalbu s přilnavou fólií. Když se mi ho podařilo objevit tento typ fotoalba, tak jsem zjistila dvě nemilé věci – jeho cena byla neúměrná množství fotografií, které jsem již měla pořízené, velikost listu byla menší než klasická A4, tudíž se na ní vešly dvě, maximálně tři fotografie a zjistila jsem, že je veliký problém dokupovat jednotlivé listy. Navíc jsem si všimla, že ve vystaveném exponátu se již nyní odlupuje v rozích fólie…

Hned vedle fotoalb jsem si všimla vystavených „lepších“ kroužkových velkých desek, byly na rozdíl od klasických papírových pořadačů vyrobené z plastu a uvnitř měly čtyři kroužky. Navíc zepředu a na hraně měly průsvitnou kapsu na vložení obrázku nebo popisku… V tu chvíli jsem věděla, že jsem objevila SVÉ fotoalbum.

Ještě jsem nakoupila průsvitné hladké euro-fólie, které znáte z kanceláří, jsou to průsvitné desky lepené ve tvaru U, a ze strany mají dírky na vkládání do pořadačů, jejich cena se pohybuje kolem sedmdesáti haléřů za kus a stejné množství bílých čtvrtek a tuhé lepidlo ve rtěnce.

Vzniklo tak unikátní fotoalbum, kdy na čtvrtky lepím fotografie, mohu kombinovat různé velikosti, vlepuji krátké texty deníku, který píši na počítači, různě graficky upravuji a zdobím obrázky. Z výletů a návštěv divadel mohu vlepit vstupenky a jiné drobnosti, které uchovají vzpomínku na chvíle strávené spolu s dětmi. Také vkládám první kresby. Při prohlížení, které je velmi oblíbenou činností naší malé slečny, se nemůže stát, že by se fotografie poničily, pokud to přeci jen někdy odnesla fólie, stačilo jí vyměnit za novou. Zprvu mi manžel maličko vytýkal, že fotografie lepím, ale časem jsem ho přesvědčila, že stejně fotografie z alb nevyndáváme a pokud přeci jen chci fotografii dodatečně nascenovat, není nic jednoduššího než celou čtvrtku položit do sceneru. A kdyby přeci jen bylo potřeba fotografii použít, pak mám veškeré negativy spolu s indexprinty, které mi umožní lehce fotografii vyhledat a přidělat znovu. Stejným způsobem jsem uložila i starší rodinné fotky, které jsme si přinesli od babiček a rodičů a doposud se válely v krabici a měli různé velikosti.

PS. Když jsem stránky přendavala do nového systému musela jsem se nad tímto článkem pousmát… vlastně jsem před lety dělala něco skoro jako scrapbook.. v dnešní době to mají maminky jednodušší – na trhu je spousta zajímavého materiálu na výrobu fotoalb – ale snad i po letech můj nápad někoho inspiruje…